Zkreslené vidění - Víra 3 - Bůh

Pokud Bůh existuje, jistě je mu špatně v první řadě z toho, co o něm vykládají různí zproztředkovatelé jeho pravdy. A co vše se jeho jménem páše, kdo se jím zaštiťuje... Kdo by se nenaštval? Divíte se válkám a jiným odpornostem?

Hlavním atributem, nezbytností každé náboženské víry, někdy i postavou – je Bůh. Občas i více Bohů. Přestože je nejmocnější, na některé lidi má vliv pramalý. A pokud i má, oni to jen tak nepřiznávají. Už z principu. Ano, jsou to ateisté. Ty ovšem nechme dnes stranou.

Je mnoho pojetí Boha, a to i v rámci jednoho náboženství. Odborný teolog by toto rozebral jistě přesněji a správněji, ale soudím, že se alespoň mohu pokusit o některé charakteristiky. Je teorie, že od doby, co Bůh stvořil své dílo, a ono fungovalo, už jen pozoruje a je pouze zvědavý, jak se vše dál vyvíjí. A příliš nezasahuje. Pak je další, že se do dění sám zapojuje. Na tom stojí církev. A pomáhá si dogmaty, aneb tvrzeními, která jsou podepřena autoritami a o jejichž pravdivosti se nediskutuje. V jejich pojetí je Bůh spravedlivý, o každém všechno ví, vyžaduje od farníků poslušnost, oddanost a morální chování podle představ pastýřů. Kromě spravedlivosti bývá Bůh i většinou dobrý a smířlivý. Což ovšem neplatí vůbec směrem k vyznavačům jiné víry. Ti, pokud nejsou včas přivedeni na správnou cestu, si zaslouží jen věčné zatracení.

Říká se, a málokdo si dovolí to zpochybňovat, že Česko je zemí ateistů. Soudím, že tomu tak není. Je jen zemí, kde církev ztratila důvěru obyvatelstva, neboť se v rozhodujících chvílích historie nedokázala oprostit od své povýšenosti, pýchy na vlastní morální nadřazenost, výjimečnost. Mluvím o době husitské, josefínské, vzniku ČR a snad i období po 2. světové válce. A po převratu v 89. roce.

Dějí – li se různé nespravedlnosti až do nebe volající, nemůže za ně Bůh, ale vždy člověk. Koncentráky, hladomory, mučení, věznění, trápení a ubíjení na nucených pracích jsou vynálezy lidské, ačkoli jim to odmítáme přiznat.

Bůh se na nás dívá a kroutí hlavou. Někdy se za nás stydí, jindy je mu do breku a v některých chvílích, když si vzpomene na Stvoření světa, si i slibuje, že už to víckrát neudělá. A Jan Werich s Jeanem Effelem mastí mariáš ve stínu jabloně s rohatým kozlem.

Teď jsem ho slyšel… se zasmát! Třeba to s námi nebude nadobro ztracené.