Zkreslené vidění – Stydlivost

Stydlivost je uvědomování si něčeho nepatřičného. Mnohdy souvisí se sebepodceňováním a malým sebevědomím. Za morálku se vydává nejčastěji v souvislosti s nahotou.

 A spousta lidí považuje nahotu za cosi nemorálního a odsouzeníhodného. Jsou dokonce i tací, kteří by proto nikomu neukázali ani své vlastní fotografie z doby dětství. To už jde ale opravdu o případy pro psychiatra.

 K  předsudkům a nepřirozenostem vypěstovaným pod vlivem náboženství se v poslední době přidalo i křivení charakteru a chování politickou korektností importované z USA. Nevím, jak je to na západě opravdu, ale ve filmech mívají hrdinové z náhodného nechtěného pohledu na nahého člověka viditelné trauma doprovázené obvykle blekotáním a sáhodlouhými omluvami. Což jsem viděl nejen u poručíka Columba, ale i v Teorii velkého třesku, Přátelích a i jinde. Vždy tam bývá afekt a přehrávání. Snad jako by si dělali alibi, …nevím.

 Chodím do sauny. Tam lze dobře vidět, jak kdo přistupuje k odhalování. Protože k docílení správného účinku sauny na organismus je třeba vystavit celé tělo teplu. Zakrytá místa se neoteplují a proto neprokrvují stejně, jako ta odkrytá, a člověk se pak při ochlazování spíše nastydne, než aby mu to prospělo. Míním tím tedy lidi cudně zamotané do prostěradel. Tak jsou i záběry ze sauny prezentovány v tisku, televizi a při propagaci. Přesně tak je to špatně. Stydlivost zde není na místě.

 Problematiku studu a morálky nelze omezovat jen na nahotu, ale je to nejsrozumitelnější.

 Stydět se za své tělo znamená nepřipouštět si realitu, bránit se kritice, mít obavy ze zesměšnění, z prozrazení tajemství, z přílišné otevřenosti. Psycholog by to vysvětlil lépe a odborněji. Myslím, že jde o nějakou chybu v sebepřijetí.

 Míra obvyklé stydlivosti i obsah pojmu morálka jsou veličiny dobově podmíněné. Dagmar Patrasová v Návštěvnících byla rozhozena tehdy, když byla spatřena bez paruky. Studem zaručeně netrpí nikdo, kdo po zádech druhých stoupá za vlastním úspěchem. A morálka? Stačila by i obyčejná slušnost. Soudím, že jí každý najde víc doma, než mezi lidmi. A už vůbec ne u těch, kteří by nám měli být vzory. U našich zvolených představitelů.

 Čulibrk i autor se za morálku některých lidí hluboce stydí.