Zkreslené vidění - Raději se nehádám

Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.

Diskusní fóra, které ke mně nejčastěji dorazí prostřednictvím facebooku. Dříve jsem se jich zúčastňoval veseleji a s větší chutí. A soudím, že asi každý. Dnes si raději rozmyslím, zda mi stojí za to někam psát svůj názor, když ho vlastně nikdo nechce slyšet.

Internetových diskusí se v zásadě účastní tři typy lidí. Jedni jsou idealisté. Ti věří, že druzí se dají přesvědčit. Je už zcela lhostejno čím. Trvají na nezpochybnitelných tezích, morálních zákonech a vyšších principech, autoritě osobnosti, jež má jejich důvěru, uvádějí argumenty. Jsou to lidé, kteří bojují za svůj názor do posledního dechu. Další jsou šťouralové. Těm nejde o věc samu, ale o to, co nejvíce vytočit idealisty a zpochybnit jejich modly. Je jedno, o jak správnou nebo špatnou věc se jedná. Způsoby také mívají různé, ale o to přeci nejde. A pak jsou kolemjdoucí. Ti občas nevědí, o čem je řeč, ale neodpustějí si alespoň smajlíkem projevit vztah k nějakému tvrzení.

Ve valné většině případů nejde v těchto fórech o to, někoho snad přesvědčit o vlastní pravdě. Diskutéři si sem chodí potvrzovat svá mínění, vyjasňují si své pozice, jsou přesvědčováni odpůrci o důležitosti svého ega (a naopak o malosti a hlouposti stanovisek jiných). Někteří si toho jsou i vědomi.

Proto nemá smysl snažit se nějak vmísit do debat, kde je jasné, že člověk je jediným, který zastává odlišné stanovisko. I kdyby byl totiž svatým, ostatní jej v nejlepším případě zahrnou požadavky na zdroje, které ihned po zveřejnění budou zpochybněny. Pokud je i akceptují, vyvodí z nich opačné závěry. Což je ovšem ideální stav. Častější úkaz je, že oponent je pozurážen, jeho názory zesměšněny, výtky bagatelizovány či přehlédnuty, a vůbec je zvláštní, že se tu ocitnul. Proč se jen nejde toulat do svého vlastního podivného názorového koutku?

Přestože toto všechno vím, nemohu si pomoci. Bývám kolemjdoucím. Občas se mi stane, že se zatoulám, kam nemám, a něco tam napíšu. Však také vždy dostanu, co si zasloužím.

Přeji pěkný den.