Zkreslené vidění – Propaganda

Jen hodně naivní člověk má za to, že se v televizi, rádiu, novinách nebo internetu dočká nezkreslených informací. To už se toho více dozví u kartářky z kávové sedliny.

 Termínem propaganda se nejčastěji rozumí ovlivňování veřejnosti směsí pravdivých, polopravdivých i lživých informací a názorů ku prospěchu zpravidla politické strany či státu.

 Nechvalně známým průkopníkem státní propagandy byl za doby nacistického Německa Joseph Goebbels. Zdaleka nebyl prvním, ale obratně využíval tehdy nových médií, tedy rozhlasu a filmu. Byl ve své profesi tak úspěšným, že si už žádný stát po 2. světové válce nedovolil takové ministerstvo zřídit.

 Za 1. republiky vydávala každá trochu prosperující politická strana své noviny. Lidovci Lidovou demokracii, socialisté Svobodné slovo, komunisté Rudé právo, sociální demokraté Právo lidu atd. Mělo to smysl. Během vlády komunistů psal všechen tisk to samé a totéž platilo i pro rádio a televizi. Ve stejném duchu  byly vychovávány děti, celou společností prorůstala chobotnice politruků, stranických buněk, vedoucích kádrů, uličních výborů, členů PS VB, StB a udavačů. Jakmile propaganda povýší ze stranických vod na všeobjímající stát, nejenže mizí veškerá demokracie, ale ani není šance dozvědět se, jak svět opravdu funguje a samostatné myšlení nesmí samo na ulici mezi lidi.

 Po listopadovém převratu v roce 1989 zmizela na čas propaganda rudých soudruhů. Ale to neznamená, že tu nebyla žádná jiná. Už v prosinci téhož roku bylo jasné, že se jí kdosi z politiků chopil. Myslíte, že Václava Havla občané a davy před sametem znali? Že byl zvolen z dějinné nevyhnutelnosti? Nebo že OF bylo ve svých záměrech svaté? Ale nechme minulost dějinám.

 Jen slepý, hluchý a dosti zabedněný prosťáček si může myslet, že dnes nás už neformuje propaganda. Státní propaganda. Je to vliv velmi nebezpečný, protože neuvědomovaný většinou obyvatelstva. Nebezpečný i tím, že nikdo se za takového nepovažuje. Lidé mají o sobě převážně lepší mínění, než jací opravdu jsou. Člověk má za to, že má vlastní názor, reklamám dokáže odolávat a nedá se jen tak někým vodit za nos. Není to nic zvláštního, takoví jsme všichni. Přiznávám, i já.

 Dozvěděli jste se za posledních několik let z našich médií něco pozitivního o Putinovi nebo Trumpovi? Je normální, jestliže ne? Dokážete pochopit aroganci a sebestřednost politiků, kteří sami sebe nazvou demokratickými a spoléhají na krátkou paměť okradených a obelhaných voličů? Je vám sympatický terorismus ekologistů a zneužívaná Gréta? A politická korektnost? Odvažujete se věřit médiím?

 Čulibrk médiím nevěří, ale tváří se tak. On může.

----------------------------------------------------------------------------

Dodatek poosmé – O marnosti

Když jsem byl tak mladý, že jsem si mohl dovolit mít na všechno dost času, hodně jsem četl. Všude, vždy a snad i potmě a na kole. Nejvíc sci-fi. Protože tehdy to vypadalo, že vše je tu už navždy. Tedy alespoň soudruzi a jejich svět, na kterém jsem objevoval stále více kazů a podivností. Tehdy jsem usoudil, že být nějak příliš radikální nemá smysl. Zůstalo proto jen u poslouchání folku a poslechu Svobodné Evropy. A čtení. Únik z nehybnosti.

Po listopadovém převratu jsem měl za to, že Václav Havel je náš spasitel, volil OF a účastnil se všeho dění, které přinesla dočasná svoboda. Když jsem pochopil, že nás opět okradli, bylo pozdě. Obyvatelstvo znovu slouží zahraniční vrchnosti. Naše domácí postavičky jsou jenom dráby a převodovými pákami.

Poté, co na jaře loňského roku spustila EU kampaň Covid-19, jsem opravdu snad do půlky dubna věřil, že vypukla nějaká strašně nebezpečná epidemie. A že premiér Babiš a komplic Hamáček nevědí co si počít, a proto vydávají zmatené a nelogické rozkazy. Jako kdyby si vzali prášky na uklidnění a na povzbuzení najednou.

Dnes si připadám jak zamlada. Alespoň co se týče sci-fi reality kolem nás. Ještě nejsme tak daleko, jako v románu 451 stupňů Fahrenheita od Ray Bradburyho, nepohodlné názory jsou jen podezřelé a vlastnictví knihy není zločinem. Ale Orwellovy vize budoucnosti nejsou vůbec pouze o zmutovaném socialismu. Doufám, že to celé nedospěje pod vládou dnešních šílenců a vrahů k nějaké hrůzostrašné postapokalipse, jako v Cestě od Cormaca McCarthyho.

A lže se na obou stranách barikády. Ovšem nikdo mi nevymluví, že mrtví jsou výlučně oběti organizátorů kampaně Covid-19. Nicméně není horší být součástí nemyslícího a pokorného davu? A ještě horší zničená budoucnost dětí?

Každému doporučuji podívat se alespoň na několik úvodních minut filmu Absurdistán.

Lidstvo je schopno degenerovat velmi rychle.

Slituj se Bůh nad pouští!