Zkreslené vidění – Problémy

Poprat se s problémy je základní podmínka přežití. Ať se to týká člověka, instituce nebo státu či národa. Češi se perou, jen když není zbytí. Ale nelze říci, že by vždy vyhrávali.

 Vlastně je řeč o české národní povaze. Pokud jsme ochotni připustit, že něco takového vůbec existuje. Snad i ano, ohlédneme-li se proti proudu času a výsledky historických událostí nějakým způsobem vyložíme.

 Různé národy a národnosti mají různou předsudečnou pověst. Jen namátkou tedy z těch horších. Polák je zloděj a šmelinář, Němec je namyšlený hulvát, Ukrajinec primitivní kopáč, Maďar nesrozumitelný exot. Vše to jsou hloupá zjednodušení. Navíc tak je snad vidí jen ne zrovna přemýšlivá část Čechů. Právě tyto národy by nám mohly být vzorem. Alespoň v tom, jak se dokázaly prosadit navzdory osudu i sousedům. Až na ony Němce, ale to by byla jiná písnička.

 Čechy charekterizoval coby smějící se bestie už za protektorátu Říšský protektor Reinhard Heydrich. Což se mu, jak známo, nevyplatilo. Mí Češi mi rozumějí. Řekl prý po premiéře Dona Giovaniho W. A. Mozart. Pravda, chválil Pražany. Kdo neskáče, není Čech. Skandovaly tupé a nadšené davy při vítání stříbrného mužstva fotbalistů roku 1996.

 Ale k historii. Snahu nám nelze upřít. Když to šlo a když to bylo dovoleno, davy vyšly do ulic a požadovaly nápravu nespravedlností, odstranění viníků zlořádů, sociální spravedlnost a vůbec lepší svět. Přitom se vždy zbouraly nějaké pomníky, pobilo několik zpátečníků a reakcionářů a odpoledne dobro zvítězilo. Rovnou z náměstí se šlo vše zapít do hospody. Což vydrželo pár dní. Pak se znovu začínalo šeptat, o něčem přestávalo mluvit, zas se někam muselo a nesmělo, přihrbila se záda, zkrátka bída v novém hávu. A noví páni se učili práskat bičem.

 Jsme omezeni zeměpisnou polohou a našimi sousedy. Že dosud setrváváme jakožto stát, za to můžeme děkovat jen členství v NATO. S naší současnou armádou bychom se neubránili ani většímu rozzlobenému ozbrojenému gangu. Jsme natolik závislí na EU a USA, že není v naší moci změnit profláklý mafiánský systém tzv. liberální demokracie v cokoli lepšího bez požehnání zahraničních autorit. Tímto tvrzením jsem se jistě stal příznivcem konspiračních teorií a tudíž málo a těžko důvěryhodným člověkem. O půlstoletí zpět bych byl zaprodanec a renegát a ještě dříve bych asi i visel. Takže mohu být rád a spokojen.

 A česká národní povaha? Rád bych udělal nějaký závěr, nejlépe pozitivní, ale myslím, že Čulibrk má pravdu.

.......................

Dodatek podruhé

 Výše uvedený díl Čulibrka jsem napsal před rokem, 26. Srpna 2020.

 Za normálních okolností se aktuálními pomíjivostmi nezabývám, ale normální okolnosti jen tak brzy nenastanou. Už jen proto, že organizovaný zločin je nyní na úrovni, ve které se cítí být nepotrestatelným, ať provádí prasárny a genocidu jakéhokoli druhu.

 Jsme nyní v podobné situaci, v jaké byli Židé po vyhlášení Norimberských zákonů. Hlavně v Německu, ale nejen tam. Perzekuováni byli již předtím. Nadlidé jim brali svobodu postupně. Začalo to bojkotem židovských obchodníků. Pak mnohdy vyrabováním obchodů. Pokračovalo vyloučením z veřejné dopravy, zákazem sňatků Árijců a Židů, potom nesměli chovat psy ani kanárky, děti se místo škol učily v synagogách a tak dále. Nato museli nosit viditelně šesticípou hvězdu. Židovské samosprávy sestavovaly seznamy lidí, kteří pak odjížděli transporty do koncentračních táborů. Co je čeká, nikdo netušil. Totiž nikdo si to neuměl představit. Matky s dětmi, profesoři, rodiny, dělníci, mladí, staří… Většina si myslela, že na ně kdesi čeká nový domov. Že šlo o konečné řešení, tušili možná až koncem války. Odtamtud pošta nechodila. Do té doby se nic takového nedělo. Určitě tedy ne v takovém měřítku a posvěceného státem a právem. Analogie s dneškem se nabízí. Podotýkám, že jsme teprve na začátku.

 Napadá mne ještě jedno přirovnání. Organizátoři lživé kampaně Covid-19 na místní, tedy republikové úrovni, mi připadají jako zloději. Zloději kovů, kteří vědí, že na trati, kde oni tohoto večera právě loupí, pojede vlak až bůhvíkdy. A že v pohodě těch několik metrů kolejnice stihnou uřezat a odmontovat, odvézt do sběrny a ještě se dnes večer za výdělek v hospodě pořádně opít. Cože? Že vykolejí vlak? Že veze lidi? Že budou mrtví, ranění? A to je naše věc? Říkají.

 Lidstvo je schopno degenerovat velmi rychle.

 Slituj se Bůh nad pouští!