Zkreslené vidění - Po kolena v hnoji

Být v hnoji po kolena znamená mít ještě nějakou naději, že se z něj vyhrabeme ven. Dříve, než si zvykneme natolik, že usoudíme, že to ani nestojí za to.

 Pobývá-li člověk delší čas v nějakém nenormálním prostředí, nepřijde mu nijak zvláštní či nepatřičné to, co by obvykle považoval za nezvyklé, podivné, nepříjemné ba i přímo hnusné.

 Můj kamarád Kosťa a jeho Jelena začali před lety chovat kočky. Když počítám jen ty dospělé, měli jich asi pět. Přestali jsme, já a Milenka, k nim chodit. Kočičí chlupy nám až tolik nevadily, nutno přiznat, že pořádek tam byl na úrovni, ale kočičinu z bytu jen tak nevyženete. Jim samým zjevně charakteristický odér nevadil. Samozřejmě, dýchali to od rána do večera. Co pro ně byla vůně domova, druhým páchlo jak mrtvola.

 Kdo v rezervaci, do které nás zavřeli komunisté, neměl nijak vysoké cíle a požadavky a spokojil se s možnostmi, jež mu režim dovoloval, mohl být a byl celkem spokojený. Asi jako kanárek v kleci, rybička v akváriu nebo trosečník na ostrově. Většině lidí stačí ke spokojenosti málo. Sytý žaludek a pocit, že se soused nemá o moc líp. A navrch nějaká ta kultura. Nejlépe v televizní kvalitě. Takové věci jako svobodné volby, možnost cestovat kamkoli, říkat kdekoli cokoli a nemuset chodit na 1. máj do průvodu? Nepředstavitelné. Že jsme se procházeli po zasviněném dvorku jsme si uvědomili až po listopadovém převratu.

 Dnes jsme na tom lépe. Hnůj jsme po Sametu vykydali a dvorek vyčistili a měli jsme za to, že to stačí. Vyvětrali jsme, pouštějí nás ven a koukáme, jak se hospodaří jinde. Ale tady se nijak moc o čistotu nikdo nestará, takže zase smrdíme pěkně od hnoje, protože prasata se prohánějí kde se jim zachce. Sem tam i někoho pokoušou, ale to jen když jsou hladová a podrážděná. Což nebývá zas každý den. Většina komunistů změnila barvu a mnozí zmutovali do podivných a nepřirozených potvor. Každou chvilku nějaký vůdce, co to s námi myslí dobře, proklíná ostatní věrozvěsty a ideonositele. Pamětníci blbnou časem a děti blbne škola. Zase budujeme světlé zítřky, ale každý si je představuje jinak. Zvykli jsme si. Nicméně za plotem jsme každému v nejlepším případě pro smích. V horším k politování.

 Stát v hnoji je ta lepší možnost. Horší je zjistíme-li, že se propadáme.