Zkreslené vidění - O svobodě slova

Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.

Tam kde končí svoboda slova, začíná cenzura, a kde začíná cenzura, vzniká diktatura. A ta je vždy doprovázena omezováním dalších svobod.

Svoboda slova je nezbytná pro vyjadřování jakkoli kontraverzního názoru. I když to není společensky vhodné nebo společensky přijatelné. Proto, aby nedocházelo ke střetům s jinými svobodami, je tato v některých případech omezena zákonem. V celé Evropě je například trestné popírání holokaustu, u nás i propagace nacismu. Ale že se tato svoboda stává ohroženou, má na svědomí politická korektnost (která se zdaleka netýká jen politiky). Sociální inženýři liberální levice zatahují západní civilizaci do propasti – a začalo to právě ve jménu lidských práv onou korektností, neboli lživým vyjadřováním o diskutabilních tématech. Zde se to zatím týká jen cikánů, tábora v Letech, muslimské nelegální migrace a terorismu a členství v EU. Právě mě nic dalšího nenapadá.

O svobodě lži se občas mluví s despektem, ale myšlena je zas jen svoboda slova. Jde o otázku co dělat s médii, která záměrně vytvářejí nebo šíří lživé či nepravdivé zprávy. Zakázat? Myslím, že nic nelze dělat. Jednak je jich příliš moc, potom - kdo by hodnotil četnost a pravdivost? A především není přeci nutné podceňovat čtenáře, diváky, uživatele těchto výplodů. Když ne hned, časem pochopí sami.

Svobodu slova si mnozí lidé i mnozí politici a i další kašpárci na veřejném jevišti pletou se svobodou do všeho šťourat, ke všemu mít poznámku, na všechno mít názor a ke všemu zaujmout postoj. Přitom jim jde pouze o vlastní zviditelnění, aby se o nich nepřestalo na moc dlouhou dobu psát, mluvit, aby se na ně, probůh, nezapomnělo. Mnohdy by nicméně udělali lépe, kdyby se odmlčeli, taktně komentář přešli, dění sledovali zpovzdálí. Místo toho dělají vše pro vlastní ztrapnění. Tak to dopadá, když se třeba umělci vyjadřují k politice během předávání cen na Českém lvu, Českém slavíku, nebo politici na trucakcích proti svým ideovým odpůrcům.

Čulibrk prohlašuje, že svobodně mlčí vždy, když právě nemluví.