Zkreslené vidění – Někdy si říkám

Blázinec, ZOO, sen nebo špatný film? V čem to vlastně žijeme? Je opravdový svět na naší straně mříží či za nimi? Zasloužíme si něco jiného, než být stále oklamáváni a zneužíváni?

 Jsme na tom jako zvířata v ZOO. Mají nás pod kontrolou, dávají nám nažrat, pozorují nás, rozhodují o tom, co potřebujeme k životu, mříže ohraničují náš svět. A jsme za ně vděčni. Místa máme dost a na ty ksichty z druhé strany nejsme zvědaví. A svoboda je přeci stav ducha. Ne? Což jsme si mohli alibisticky říkat, dokud nás měli ve své moci a státě soudruzi. Jen ty výkaly jsme si museli uklízet sami.

 Doba pokročila, zástupy byly nakrmeny nadějí a optimismem, bývalí mocipáni se úspěšně zbavili odpovědnosti, vexláci bohatli a lidé uvěřili opět v budoucnost. Svatý Václav s úsměvem kázal pravdu a lásku a zval všechny na hostinu. Proto ho měli všude rádi.

 Netrvalo to ale věčně. Poddaní brzy poznali, že byli okradeni domácími zloději i hosty z ciziny, bývalí vševládci potichu zalezli všude, kde lze i jen tušit moc nebo možnost něco ukrást, právo zase přestalo platit pro všechny stejně a zbytek dobrého vychování se našel srovnatelně těžko, jako víra ve změnu. A dobroty snědeny.

 Někteří demonstrovali, podepisovali petice, chodili za poslanci, psali do novin, pořádali protestní akce.

 Někteří to zkoušeli přes politiku. Vstoupili do nějaké strany, ba se i nechali zvolit. Což bylo stejně účinné jako stát se komunistou za husákovo normalizace. Mafie tyto idealisty semlela na prášek.

 Někteří se upálili podobně jako kdysi Jan Palach. O nich se však veřejnost nedozvěděla. Až na vzácné výjimky, jež byly prohlášeny za duševní poruchy, okolnosti nezveřejněny, vše ututláno a zapomenuto.

 Marnost a nic, než marnost.

 Tisíciletími prověřená taktika cukru a biče fungovala. Veřejnosti bylo vštěpováno od předškolních let, že nejlepší, nejspravedlivější a nejefektivnější systém je demokracie. Že jí je nutno se klanět, přinášet jí oběti, vzývat její svaté 17. listopadu a nenávidět její nepřátele. Vrchol oné demokracie byly volby. Což byla propagandistická manipulace sloužící k zajištění zdání legitimity moci. Ti, kteří byli zvolení, provozovali několik dalších let vůli svých nadřízených v politické mafii. Střední třída byla uplácena jakobysvobodou, která jí ale byla postupně odebírána, kdykoli se to pánům hodilo. Příkladem budiž zákaz kouření v hospodách, omezování plateb v hotovosti nebo zavádění nových daní. Klid u chudiny zajišťovaly sociální dávky.

 Ano. Tak to bylo. Dnes, pár let před koncem 21. století, se tomu můžeme jen usmát. Už víme své.