Zkreslené vidění - Moudrost a demence

Ačkoli se tyto dva úkazy jednoznačně nevylučují, kam přijde demence, moudrost se už nedostaví. Nikdo si nemůže být jistý, týká se to každého. Stejně jako důchod a závislost na lécích.

 Očekává se, že čím je člověk starší, tím by měl být rozumnější. Má už mnohem více zkušeností, omyly se poučil, umí rozlišit hodnotu a cenu a už jenom proto mu můžeme důvěřovat. Teoreticky. Ovšem také se opotřebovává. Což platí nejen pro tělo, ale i psychiku. Kdysi dobrá paměť s věkem zrazuje a jsou lidé, kteří jsou rádi, že vůbec vědí jak se jmenují.

 Pokud moudrost přijde včas, člověk pochopí, že mladší budou sice často dělat chyby a nesmysly, ale tak už to chodí. Oni to zvládnou. Nikdo není nenahraditelný. A odejdou do důchodu užít si, dokud ještě mohou.

 Pokud demence přichvátá dřív, než zmoudření, stává se člověk trpěným tam, kde dřív byl možná nepostradatelným, prospěšným a užitečným. Dobře je to vidět na lidech vykonávajících veřejné funkce neboli politicích. Ukázkovým příkladem gerontokracie byl Sovětský svaz. Při vojenské přehlídce na Rudém náměstí v osmdesátých letech na tribuně nestál snad nikdo mladší než šedesátníci. Proto po smrti Brežněva neměli soudruzi žádnou trvanlivou náhradu. Andropov i Černěnko nevydrželi, ujal se až Gorbačov. Bylo mu tehdy 54 let. U nás to v oněch dobách bylo dost podobné. Husák nám připadal nesmrtelný a Jakeš projevem na Červeném Hrádku ukázal, že moudrost ho ještě nepotkala.

 Dnes situace v mnohém připomíná konec osmdesátých let. Stárnoucí politikové se drží u lizu jak feťák u makového pole. Průměrný věk poslanecké sněmovny sice snižují Piráti, ale spící postavičky voličům prozrazují, že nevolili ani moudré, ani mladé zastupitele. V čele státu je stále nemocný prezident Miloš Zeman, který se tam ocitl jen proto, že se opozice neshodla na kvalitním kandidátovi. On profesor Jiří Drahoš také není žádný mladík. O složení senátu snad není třeba ani mluvit. A co říkáte na Karla? Ano, Karla Schwarzenberga.

 Není to u nás tedy žádná výhra. Na dobře placených a fyzicky nenáročných pozicích sedí jako žáby na prameni starci a nikdo je nedostane pryč, a manuálně pracující ztrácejí téměř naději, že se dožijí důchodu. Nehodnotím náročnost a souvislosti, jen konstatuji smutnou realitu. Ono je možná lepší, že máme opět neschopnou vládu starých zlodějů a mafiánů, než kdybychom měli nad sebou tyrany, vrahy a tvůrce zla. Jenomže si nejsem jistý, jestli náhodou nějakým nedopatřením nemáme obojí najednou.

 Za moudrost ani demenci netřeba se stydět. Ale ani se jimi chlubit.