Zkreslené vidění – Máš-li pocit

Lidé špatně snášejí kohokoli, kdo vyčnívá z davu. A to právě proto, že podvědomě si přejí totéž, ale schází jim buď odvaha nebo schopnost. Či obojí. Ale bez takových bychom ani kdysi nevylezli z jeskyní.

 Upřímně řečeno – mnohý z nás si připadá přinejmenším výjimečný a chytřejší téměř každý. Ale pravdu mají možná ti z nás, kteří to nedávají při každé příležitosti najevo. Protože ti druzí jsou svému okolí přinejlepším tak trochu k smíchu.

 Nechci, aby toto vyznělo jakožto chvála průměrnosti. Ale dobře víme, jak se na člověka vyčnívajícího z davu dívají ostatní. Proč to dělá? Co si o sobě myslí? Proč se povyšuje? Čeho chce dosáhnout? Exhibicionista? Buřič? Šílenec? Ptají se podle okolností a situace.

 Už ve školce se tací rebelové vyskytují. Nechtějí spát po obědě, vyhazují písek z pískoviště, malují po stěnách a na paní vychovatelku vyplazují jazyk. Jasně, že mluvím i o holčičkách. Ale nemusí jít jen o rošťárny. Vzpomeňte si, jak byli oblíbení ve škole třídní šprti. Ovšem ti, kteří toho byli schopni, byli zároveň i pro každou lumpárnu, a bylo jim kolektivem odpouštěno protivné jedničkářství.

 Lidé, kteří nechtěli splynout s ostatními, to měli vždy těžké. Křesťané mající za svůj vzor a příklad Ježíše Krista by se mohli zastydět alespoň v myšlence za tmářství inkvizice, kterážto v dobách své naduté neomylnosti upálila Mistra Jana Husa, Giordana Bruna a stovky dalších méně známých myslitelů. A podobně trapně by se měly cítit instituce, které si kdy dělaly nárok na pravdu. Například státní policie za všech režimů. Stát milující pořádek a odměňující šedého a poslušného občana nejprůměrnějším blahobytem a trestající vybočení ze systému pokutami a spoléhající na udavačství plynoucí ze závisti. Státostrany všech barev a stupňů podlosti využívající extrémní ideologie v praxi. Všechny sebepovyšující –ismy od nacismu, přes komunismus, až po ekologismus a podnikatelsko - politickou mafii současnosti.

 Ale co to plácám. Instituce se trapně cítit nemůže. Také nikdy nebude potrestána. Od balvanu ve skále nikdo nečeká lásku ani nenávist.

 Lidé, kteří nechtějí jít s davem, musejí mít především odvahu. Počítat s tím, že je občas někdo nepřející, závistivý nebo jen hloupý klepne přes prsty. Dav je někdy předhodí coby pokusné králíky do soukolí systému. Zastaví se kolečka? Je dost písku? A přes všechny výhrady, které mám k předlistopadovému disentu, uznával jsem a obdivoval odvahu těch lidí nemít normální život, tedy znormalizovaný. Jako my, ostatní zbabělci a závisláci na smrádku a pohodě.

 Ne každý má dnes kuráž zadat si na politickém smetišti. Má známá Jana ano.