Zkreslené vidění – Konkurence

Daně, propaganda a medové řeči o prosperitě. To jsou hlavní kulisy, za kterými se krade, lže a provádí ještě větší špína. Neboli stát a jeho představitelé. Formálně naši zaměstnanci. Bič ovšem mají v rukou oni.

 Stát si přivlastňuje pravdu, právo a pravomoc rozhodovat o našich životech. Stará se za nás. Sami jsme to kdysi nezvládali. Ale už delší dobu se nejenom mně zdá, že tu starost přeci jen trochu občas přehání.

 Aby vše fungovalo, tedy abych se nebál vyjít na ulici, měl kde si koupit jídlo, měl ho čím zaplatit a peníze si mohl někde vydělat, musí platit nějaká srozumitelná a vymahatelná pravidla. Pro každého stejná. Na což stát dohlíží. Alespoň se to od něj očekává.

 Lidé, kteří stát vedou, tedy prezident, vláda, poslanci, senátoři a ostatní státní správa, jsou často v silném pokušení považovat se za neomylné, vševědoucí a všemohoucí. Do značné míry i nepotrestatelné. A na čím vyšším postu takový člověk stojí, tím spíše je zasažen přesvědčením o vlastní výjimečnosti a nenahraditelnosti. Tím ovšem klesá i jeho schopnost sebekritiky. Proto ti, kdož jsou delší dobu aktivní v politice, připadají ostatním lidem v lepším případě jako vyslanci mimozemských civilizací, v horším coby samolibí papaláši.

 Stát nemůže a nesmí zkrachovat. Proto krade, lže a podvádí, jak se mu hodí. Jen má pro to vznešenější a hezčí názvosloví. Z poválečné historie známe znárodňování, o němž nás učili v hodinách dějepisu. Které bylo do značné míry pod taktovkou komunistů. A už se zapomíná, že podobně se tehdy postupovalo v celé Evropě. Předtím za II. republiky a Protektorátu to bylo zabírání majetku po uprchlých Židech a arizace. Hned po vzniku Československa byly znárodněny šlechtické majetky. Pokud se to státu hodí a cítí, že mu to projde, ukradne co může. Průběžně okrádá každého z nás prostřednictvím zdanění a cenovou politikou, a především nastavením mezd a inflací.

 Lež je denním chlebem jakéhokoli politika. Kdo o tomto pochybuje, nezaslouží si nic jiného, než být stále zklamáván volebním výsledkem, nesplněnými sliby poslanců, mrháním peněz z veřejného rozpočtu na nesmyslné akce, podvody při zadávání státních zakázek a zjevnou dosud netrestanou a nepotrestatelnou kriminální činností politicko-ekonomické mafie.

 Ovšem na prostý lid musí být přísnost. Kterýkoli občan se dopustí jakéhokoli přestupku proti zákonu či dobrým mravům, musí být potrestán. Proto policie buzeruje řidiče za prošlou lékárničku, hlídá, zda chodci chodí po přechodu, a exekutor za nezaplacenou pokutu vybílí byt. Kdyby si každý dělal co chce, byl by bordel všude.

 Stačí, že je tam, kde je.

-------------------------------------------------------------------

Dodatek čtrnáctý – Jak po prázdninách (trochu hororová úvaha)?

Jsem to ale naiva, idealista a truhlík. Už se mi málem před prázdninami zdálo, že lidé dostávají rozum, někteří politici strach a novináři občas smysl pro pravdivou informaci. Ale jako vždy vítězí u lidí stádnost, u politiků touha po moci a u novinářů ideové zadání majitelů novin. A soudy ani policie si nechtějí pálit prsty. Stále stejná banda podvodníků a vrahů je přisátá na státní rozpočet a související penězovody. Ale o peníze jde až v první řadě, jak kdysi říkal někdo v devadesátkách (tuším, že to byl Václav Klaus starší). Touha ovládat davy, u jiných snad nějací osobní kostlivci ve skříni, další pro peníze… nevím, jsou to jen mé domněnky. Organizátoři kampaně Covid-19 mají motivy pravděpodobně různé. Ale musí jít o něco zvláště závažného, když se z chřipky vyrobila pandemie v celé Evropě i USA a místy možná i jinde. Nicméně o tom jinde lze úspěšně pochybovat, protože převážná část informací ve sdělovacích prostředcích jsou dezinformace, lži, nebo v nejlepším případě zavádějící polopravdy.

Podle anonymních obličejů cestujících v MHD je zřejmé, že názor, že v kampani Covid-19 jde o zdravotní problém, má přinejlepším každý patnáctý člověk. Těm čtrnácti předešlým buď trčí zpod zapařeného hadru nos, nebo dýchají tak velkými netěsnostmi v dusítku, jaké si umějí vyrobit. Ano, i duše služebné a velice přizpůsobivé nejsou schopny naučit se vdechovat kyslík ušima, očima a ani jinými tělesnými otvory.

Na druhou stranu jsem si všiml jisté chvályhodné tolerance personálu prodejen a obchodů ohledně vládních šíleností. Už ani dříve nařvaná ostraha nepouští hrůzu na zákazníky, kteří si dovolili na jejich pracovišti veřejně odhalit obličej. Nevím, zda dostali shora nějaké instrukce, nebo trochu rozumu. Ani já nejsem muslimská žena v Emirátech.

Nechci nikoho pomlouvat, ale o lidech, kteří dosud věří všemu, co si vládci vymýšlí a pak tím straší své poddané, nemám zrovna vysoké mínění. U těch méně inteligentních jsem ochoten připustit, že jim asi nezbývá nic jiného, ale ti ostatní? Jde asi o něco podobného víře v čarodějnice, anděly, bludný kořen, vítězství revoluce, UFO nebo lochnesskou příšeru. Nebo o případ pro sociologa. Nebo psychiatra?

Strůjci našich osudů se dočasně tváří tak mírumilovně, že bych jim snad i uvěřil, že to se mnou myslí dobře. Kdybych trpěl nějakou velice závažnou psychickou nemocí, nebo měl IQ pod hranicí debility. Nicméně je to tím, že se blíží volby a asi nejdou zmanipulovat do té míry, aby se současní místodržitelé nemuseli bát o své pašalíky. Hned po nich ovšem začne nové přitahování šroubů, ještě větší diskriminace neočkovaných a buzerace všech. A příprava 4. a dalších přeočkovávání.

Král je sice nahý, ale kdopak už dneska ví, co je pravda a co žvást? A vy jste, pane, nějaký odborník? Jak jste na to přišel? Že vidíte? No, my vidíme taky. Že něco jiného? Tak si to povídejte doma televizi. Ale moc neřvěte. Nebo sousedi zavolají policii kvůli rušení nočního klidu!... No vidíte. Vždyť jsme to říkali. Dýcháte vůbec ještě?

Lidstvo je schopno degenerovat velmi rychle.

Slituj se Bůh nad pouští!