Zkreslené vidění - Do stejného lejna

Jsme nepoučitelní. Historie nás nezajímá. Jsme dost chytří i bez ní. Stojíme na své hoře zlata a nevidíme, že jde ve skutečnosti jen o kupku hnoje. Nesmrdí tu něco?

Chybovati je lidské a vystříhat se všech omylů nelze. Kdo dělá chyby, měl by se z nich poučit, a kdo toho není schopen, slízne si to příště dvojnásobně. Jsou nicméně lidé, kteří to, co jiní mají za přešlap, záměrně vyhledávají a vysloveně si takové věci užívají.

 Jsou třeba tací, kteří mají za to, že je zbytečné a možná nedůstojné platit za cestování v MHD. Proto jezdí zásadně načerno. Mají snad i nějaký systém, kterým se informují o revizorech. A prý se jim to i finančně vyplácí. Kdykoli jedu já coby černý pasažér, skoro ani nedýchám, snažím se být neviditelný a vystupuji hned, co to zjistím a jak vůz zastaví. Obvykle se mi to stane jednou za rok, když nějak zapomenu průkazku. Ale že by mě to bavilo? Nejsem tolik lačný adrenalinu. Ani krást bych asi nedovedl. Když omylem něco zapomenu v obchodě zaplatit, jdu se přiznat k pokladně. Většinou. A přes přechod chodím na zelenou.

 Nepoučení z dějin je věc o něco závažnější. Pro nás bylo osudové uvěřit rudému Bratrstvu kočičí pracky. Nejdříve se jim ostatní smáli a nebrali je vážně, když za první republiky Kléma v parlamentu vyhrožoval, že se jezdí učit do Sovětského svazu, jak demokracii zakroutit krkem. Onen Svaz nám po válce sežral Podkarpatskou Rus a zanedlouho naši komunisté celý zbytek státu. Když se po dvaceti letech nemohli už snést ani mezi sebou navzájem a začali si brát zájmy národa, svobodu a volnost za své, ve skutečnosti ale jako rukojmí a alibi, a lidé si začali myslet, že i soudruh je člověk, opět zklamání. Sovětské tanky socialistickou rezervaci zachránily a zakonzervovaly. Smrádek, ale teploučko. Vydrželo to až do roku 1989. Rudé Bratrstvo uteklo od moci, protože doma nikdo z nich nikomu nevěřil a Gorbačov v Moskvě snad ani rudoch nebyl.

 Komunisté se nevypařili. Nemyslím tím KSČM. Tam jsou dosud ti naivní, věřící, zklamaní a naštvaní. Čili vykopávky. Ostatní jsou všude. Ve stranách, které se samy označily za demokratický blok, i v těch dalších, ve státní správě, nejoprsklejší v soukromém podnikání. Je jich i plná Evropa. Změnili totiž taktiku. Z ideologie vytvořili pocit a apel na špatné svědomí. Proto se prosazují organizace jako Greenpeace, Hate Free, Amnesty International, nebo současné vedení EU prolezlé zmutovanými levičáky.

 Nemyslíte, že to lejno zase začíná smrdět dost podobně, jako před lety?