Zkreslené vidění – Dějiny píší

Ne každý vítěz je zrovna následováníhodnou elitou lidstva. Mnohdy jde o primitivy a utlačovatele. A my, tupé stádo, běžíme ještě dřív, než nás vůbec někam ženou.

 Historie nejsou jen prostá fakta, data a sled letopočtů, ale především jejich interpretace. Kdo je u moci, slaví výročí, která se mu hodí, způsobem, jaký uzná za vhodný. Děti se v hodinách dějepisu dozvědí, který svatý je ten náš a komu na manifestacích volat sláva. Dospělým to stačí doporučit, případně podpořit volným dnem.

 „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“. Což je citát z románu 1984 George Orwella. O režimu toho hodně řekne právě to, jaké svátky slaví a jak. Například 28. říjen. Za 1. republiky snad nejvýznamnější necírkevní svátek. Lidé vyvěšovali vlajky, v každém městě se konala vzpomínková shromáždění, průvody, veselice, zdobily se obchody. Opravdu ho lidé měli za svůj. Za protektorátu bylo jeho slavení zakázáno pod různými represívními hrozbami. V socialistickém Československu byl v kalendáři uveden jen pod označením významný den – Den znárodnění. Což nikoho slavit ani nenapadlo. Míním znárodnění roku 1948, pochopitelně. Vznik  ČR se slaví až nyní. Ovšem pro spoustu našich spoluobčanů indoktrinovaných ideou evropanství a multikulturního soužití není tento den až tolik důležitým. Mluvím o ne nevýznamné části mladých lidí, kteří mají za to, že vzděláním lze nahradit inteligenci a špatnou angličtinou znalost cizích jazyků.

 Dějiny se tedy vždy vykládají dle politické a společenské objednávky. Protože minulost nám dává naše vzory, které jsou hodny napodobování. Proto se mělo za první republiky zapomenout na maršálka Radeckého, za protektorátu na Masaryka, za socialismu na západní odboj. Proto před převratem v roce 1989 mizely z kin i televize filmy s herci, kteří emigrovali na západ, totéž se dělo s knihami, písničkami a veškerou produkcí, která vyjadřovala odpor, ba i jen nesouhlas s oficiální politikou KSČ. A s lidmi, kteří měli nepohodlné názory, se také jakoby propadla zem. Samozřejmě - kdo chtěl, našel.

 Jsem opravdu zvědavý, co se bude o současnosti psát za nějakých dvacet let. A v jakém duchu. Žijeme v kleptokracii, demokratúře, na divokém východě, absurdistánu nebo snad máme demokracii? To záleží na budoucích vítězích.

 Až se budou zase stavět barikády, vím kde stát. Hlavně si nenechat nic nadiktovat. Jeden Mnichov stačil.