Zkreslené vidění – Defenestrace

Musí být patřičně na výši. Protože provedená pod úrovní ulice je vlastně vždy povýšením. Čímž ale ztrácí svůj smysl.

 Vše se musí dělat vždy pořádně a s pečlivostí, jinak by to mohlo dopadnout zcela jinak, než bylo plánováno. Defenestrace neboli vyoknění se stalo v našich dějinách vícekrát, přičemž slavné jsou především dvě události.

 Jedna z roku 1618, jíž začalo povstání českých stavů a která tím zahájila třicetiletou válku, a druhá z roku 1948, kdy byl shozen pravděpodobně sovětskou NKVD ze svého pokoje Jan Masaryk, ministr zahraničí. Rozdílné byly v tom, že důsledkem oné první nebyla ničí bezprostřední smrt, neboť ulice Prahy tehdy nebyly často uklízeny a Slavata, Bořita a Fabricius skončili na hnoji. Masaryk dopadl tvrdě na dlažbu. Jako potom celý stát na příští desítky let. Což bylo tak promyšlené, že se dodnes vlastně opravdu neví, jak a co se stalo.

 Nejen defenestrace, ale i další zlomové protestní akty mají u nás tradici. Mezi ty nepovedené bychom mohli počítat porážku sedláků u Chlumce, potlačené povstání námořníků na Boce Kotorske, nebo Rumburskou vzpouru. Také dělnické nepokoje v Plzni v 50. letech. Úspěšný byl naopak atentát na Heydricha. Jak z tohoto hlediska hodnotit sebeupálení Jana Palacha, nejsem si jistý. Zvláště proto, že nebyl zdaleka jediným. Ale noví světci se dnes vládcům do krámu nehodí.

 Jisté je, že pokud je politická reprezentace příliš sebevědomá, dostává roupy. Totiž utvrzuje se sama vzájemně o vlastní neomylnosti, všemocnosti, nedotknutelnosti. Jak říká prostý lid - mají patent na rozum. Rozhodují-li za nás stále titíž lidé, víme-li, že jejich pokyny ve formě zákonů a nařízení nejsou dobré, ba někdy jsou i za hranou slušného chování, a nelze-li je z politiky odstranit ani volbami… je cosi shnilého ve státě dánském.

 Komunisté si náš stát přivlastnili na čtyřicet let. Přinejmenším od roku 1968 jim mohl věřit už jen kariérista nebo prostomyslný blbeček. Člověk se mohl a musel přizpůsobit. A těšil se, až to praskne. Prasklo. Kapitalisté si náš stát po roce 1989 zprivatizovali na neurčito. Klid udržují zdáním demokracie. Člověk se musí přizpůsobit všemu. Praskne to také. A také se těšíme.

 Jestli přijde defenestrace, nevím. Je ale nepochybné, že i věčné časy trvají omezenou dobu a jejich konec se blíží rychleji, než je současným držitelům moci a majitelům pravdy milé.