Zkreslené vidění - Bůh má rád ateisty

Bůh nemá s našimi problémy nic společného. Ale je dobré se zajímat, co se kdesi nahoře děje. Když se nepleteme do svých vlastních záležitostí, můžeme být občas nemile překvapeni.

 Nejsem členem žádné církve a Bibli nepokládám za svatou knihu, kterou bych měl uznávat coby nejvyšší pravdu. Tato úvaha vlastně ani o Bohu nebude. To už spíš o těch ateistech.

 Nevím jak komu, ale mně jde práce líp od ruky, když mi nikdo nekouká přes rameno, neradí mi a nesnaží se mě opravovat. Coby učedník jsem nikdy nesnášel, když mi mistr radil, jak mám pilovat rovinu, odjehlovat výrobek nebo ohýbat kabely. Chápal jsem ho, ale byl jsem radši, když šel někam na kafíčko. Nějak se mi všechno vždy povedlo udělat podle sebe. Později by se mi některé odborné rady hodily, ale nebyl nikdo, kdo by mi je dal.

 Vládcové, kteří rozhodují o nás ostatních, nejsou také právě nadšení z toho, že se jim někdo snaží dívat přes rameno a ptát se, co a proč dělají tak a ne jinak. Jenže na rozdíl ode mne jejich špatné rozhodnutí má vliv na osudy tisíců a milionů lidí jim poddaných. Podle toho, na jak vysokém trůnu kdo z nich sedí. A to ještě předpokládám, že se snaží rozhodovat správně a spravedlivě.

 Když lidem dlouhodobě něco schází a vrchnost jim to nechce dopřát, vznikají sociální nepokoje. Což se může zvrhnout i v převrat nebo revoluci. Proto se páni v průběhu věků naučili, že sytý a spokojený otrok či nevolník se bouřit nebude, neboli je dobré mu dát chléb a hry a používat systém cukru a biče. Nadlidem je proti srsti, že by jim někdo mohl říkat, co smějí, mají a musejí dělat. A nedejbože, aby je snad chtěl kontrolovat! Vždyť potřebují klid na práci. Republiku si rozvracet nedáme – hřímali vzteklí červení strejcové v Rudém právu na Chartu 77. Za třináct let byl na Hradě Havel, protože neměli čím osladit život davům v ulicích a bič jim vzal Gorbačov.

 Dnes našim vládcům znovu docházejí zásoby cukru a s bičem je to opět napováženou. Ono totiž stačí zapráskat o něco víc nebo v nevhodnou dobu, a celé to podivné spřežení se splaší. Ostatně připadá mi, že to snad ani jiné řešení nemá.

 Boha bych do našich pozemských záležitostí moc nepletl. Jestliže existuje a všechno naše počínání zde vidí, musí se smát od ucha k uchu. Nebo kroutit nevěřícně hlavou.

 Demokracie? I Čulibrk se směje.