Doktorům prý smrdíme. A mně zase mnohdy smrdí jejich přístup

Pacienti páchnou, stěžují si čeští doktoři. Někteří údajně musí zadržovat dech a ovládnout žaludek, aby se při jejich ošetřování nepozvraceli. Mně je zase ouvej, když jedu s něčím akutním do špitálu a odtamtud mě div nevyrazí.

Ne, to není fabulace, to se mi opravdu několikrát stalo. Jednou jsem s přítelem vezla do nemocnice svoji sestru. Bledou, uplakanou a s bolestmi. Její problém byl gynekologického charakteru. Měla zvýšenou teplotu a nevypadala vůbec dobře.

Nejdříve jsme jeli do Motola, do nemocnice, která byla nejblíž. Gynekolog ji pozval dál a ani se neobtěžoval za sebou zavřít dveře. Asi po minutě sestru poslal domů, že prý jí nic není. Vůbec se na ni nepodíval, od stolu konstatoval, že je v cajku a ať jde. Pak z ordinace vysmahnul rychlostí blesku Bůh ví kam.

Ségře ale bylo pořád blbě, a tak jsme se vydali do Všeobecné fakultní nemocnice. Po zběsilém lítání po areálu nemocnice a sérii nezodpovězených dotazů, kde nás vezmou, jsme byli nuceni opět vypadnout.

Nakonec jsme skončili u Apolináře, kde byl lékař ochotný a sestru vyšetřil. Nebylo to naštěstí nic vážného, mohla jít domů, ale ten přístup doktorů v předešlých nemocnicích byl naprosto otřesný.

Vloni v zimě se mi podařilo zažít něco podobného na vlastní kůži. Při koupání naše kocoura nám vypověděl službu kotel a najednou začala ze sprchy téct úplně ledová voda. Zvíře chytnul amok, vylítlo a pokousalo nás. Jela jsem proto do Všeobecné fakultní nemocnice na pohotovost, protože jsem měla propadlý tetanus.

Zaplatila jsem smskou devadesátikorunový poplatek a slušně požádala, zdali by mi nepíchli injekci. Nic víc jsem nechtěla, jenom pitomý pigáro. Jeden doktor a dvě rozvalené sestry na mě koukali stylem "co si to dovoluješ lízt nám sem večer a otravovat nás."

Následně jsem dostala vynadáno poté, co jsem předložila občanku. Podle místa trvalého bydliště totiž prý patřím jinam. Říkám, že fyzicky bydlím tady, na Vinohradech, proto jsme sem konec konců jeli. Doktor naťukal něco do počítače a jedna ze sester se nakonec ráčela mi jednu tetanovku píchnout.

Skoro jsem ale měla pocit, že bych se jim měla omluvit za to, že jsem si dovolila je požádat o lékařskou péči, kterou si platím jednak odvody zdravotního pojištění a jednak regulačními poplatky. Nemám problém zaplatit devadesát korun, nevadilo mi to. Nechtěla jsem čekat do rána, abych měla klidnou noc, tak jsem zaplatila. Ale čekám za to, že se mi nemocniční personál bude věnovat alespoň s předstíranou ochotou, když už nic víc.

Abych ale skončila pozitivně, je fér uvést i mou poslední zkušenost. Přítel mě vezl do Motola na urgentní příjem s astmatickým záchvatem a postarali se tam o mě opravdu dobře. Okamžitě mě přijali (je teda fakt, že kdyby to neudělali, asi bych se udusila) a lítali kolem mě, že látková zástěna mezi postelemi jen šustila. Byli velice profesionální a starostliví.

Smraďochů tam měli taky dost, jak v čekárně, tak na postelích, o všechny ale pečovali perfektně a nestěžovali si. Člověk prostě nemůže při každé návštěvě nemocnice vonět Amazonií nebo citrusovými květy, to prostě nejde. Blbý ale je, že někdy můžete vonět jako konvalinka, platit a poníženě prosit a beztak vám to bude na prd.