V březnu na Adršpašsko-teplické skály
Byl to jeden z těch výletů, co vznikne prostě proto, že může, a protože vyšla předpověď. Nadto, jakožto nadšený astronom, jsem chtěl vidět někde v klidu a bez světelného smogu, jak se na noční obloze potká Jupiter s Venuší
Je 1. březen a já přijíždím do Markoušovic. Nocleh mám domluvený v sokolovně. Je to kouzelné místo. Jsem jediným hostem na ubytovně a později i jediným hostem v hospodě, kde pan domácí nabízí půllitr točeného Krakonoše za 27 korun. Přijíždím už ve 3, abych ještě stihl jeden online meeting. Po meetingu se vydávám na místní rozhlednu na Markoušovickém hřebenu. Na ni se vydávám až před západem Slunce.
Rifle s podšívkou, lyžařská bunda a čelovka. Když vyrážím, je na nule, ale postupně se citelně ochlazuje. Za celou cestu nepotkám nikoho. Opravdu nikoho. Projdu kolem chatek, bunkrů, razím prvostopy na cyklostezce.
Nakonec dorazím až na rozhlednu. Výhledu na západ dominuje Trutnov a nad ním Venuše s Jupiterem, severním směrem pak Janské lázně, na jejichž svazích je noční lyžování a než padne úplná tma, vidět je i Sněžka. Jihozápadní pohled pak nabízí samotné Markoušovice a přilehlé vesnice.
Ráno vyrážím na Adršpach. Udělal jsem si rezervaci na vstup i na parkování, ale až na místě zjistím, že jsem se o den spletl a moje rezervace už expirovaly. Ale nakonec to domluvím na místě. Koneckonců na parkovišti stojíme jen dva.
Už to napovídá, že dneska bude procházka skalami exkluzivní. Když mířím ke vstupu do skal, není tu ani noha. Za následující 3 hodiny potkám 8 lidí. Číslo 7 a 8 je dvojice z USA. Pochválím jim načasování výletu.
Mluvit na českém blogu o Adršpachu je jako nosit dříví do lesa. Ale já jsem tu poprvé a zima může přinášet nové pohledy na dobře známé lokality.
Přesto, že je sněhu pomálu, je chladno a jezero při železniční zastávce je zamrzlé. Při ranním slunci působí zpola zamrzlé jezero klidně a i když je v otevřené krajině sněhu pomálu, nasvědčuje to, že mezi skalami, kde je v tomto období pořád stín, to bude jiný příběh.
Okruh v Adršpašských skalách vede v zásadě dvěma cestami, které se potkávají v nejzazším bodě. Východní část je pro kohokoliv - širokou cestou projede i rodina s kočárkem.
Západní cesta už pro každého není. Cesta se škrábe mezi skalami a do průrev a je třeba absolvovat stovky schodů.
Přesto lze absolvovat celý okruh bez problémů za hodinu. A teď co dál? Nabízí se přesunout se do Teplických skal.
Okruh Adšpašskými skalami končí u vodopádu. Od něj je to ke stezce k Teplickým skalám dobré 4 kilometry, které jsou minimálně zpočátku, takhle v březnu, docela těžkým terénem.
Sněhu je mezi skalami spousta a není těžké si představit, že kdyby byla zima tužší, projít by se stezka nedala. Naopak jezírko nad vodopádem, kde v létě jezdí loďky, moc jezírko v březnu nepřipomíná.
Po hodince chůze jsem v Teplických skalách. A to je jiný příběh než v Adršpachu. Zatímco Adršpašské skály začínají kousek od železniční zastávky, cesta k těm Teplickým trvá od vstupu dobrých 20 minut. Nadto je cesta dosti příkrá.
Samotný okruh je, řekněme, pro mírně pokročilé. Ne, že by trasa byla těžká nebo schodů mnoho, nejsou tu autostrady pro davy jak v Adšpachu. Díky tomu si připadáte mnohem víc jako ve skalní divočině. Už chata na vstupu je v impozantní scenérii.
Jen po pár metrech procházíte úzkými průrvami…
..na velká náměstí..
..nebo k obnaženým vysokým skalním stěnám.
Na cestě z Teplických skal potkávám odbočku na hrad Střmen. Od cesty vede na vyhlídku 300 schodů. To říká cedule. Zní to děsivě, přesto lze cestu zdolat za 10 minut vzhůru a 5 minut dolů.
Výhled je pěkný, přesto nečekejte impozantní pohledy na skalní systémy. Ani po samotném hradu, který byl tvořen upraveným skalním masivem, na vrcholu není mnoho stop. To je velkou měrou způsobeno jeho extrémní lokalitou a tím, že už v roce 1534 byl veden jako zbořený.
I proto je spíše, než sporadické stopy po pevnosti, atrakcí cesta sama. Náročnost trasy se postupně zvyšuje. Není to proto cesta pro každého, a to ještě fotky ubírají na dramatičnosti.
Až po slezení dolů do údolí zjišťuju, že ve skutečnosti je areál ze strany Teplic nad Metují volně přístupný, resp. že se neplatí za vstup ani za parkování. Od skal pak jede lokálka jednou za 2 hodiny jednu zastávku zpátky do Adršpachu.
Jaký je závěr? Adršpašsko-teplické skály jsou ne náhodou highlightem České republiky, kam se v letní sezóně valí davy . Stačí ale trochu vystoupit stranou a namířit si to sem mimo hlavní sezónu, a hned je to jiný příběh.
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
Kulinářská Bogota má vše. Komorní podniky, i obrovskou čtyřpatrovou restauraci, zapadlé bistro s exotickým masem i místo, kam zajít na fermentovanou kukuřici.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Český rozhlas slaví 101. narozeniny a zve na Den otevřených dveří
V sobotu 18. května slaví Český rozhlas (ČRo) 101 let od zahájení pravidelného vysílání Dnem...
Byl milý, říkají sousedé o atentátníkovi. Jeho byt s ním prohledalo komando
Sousedé atentátníka, jenž postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se shodují, že Juraj C. byl...
Do Gazy dorazily po americkém provizorním molu první kamiony s pomocí
Do Pásma Gazy se ráno dostaly první dodávky humanitární pomocí přes provizorní molo, které tam ve...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 140
- Celková karma 14,02
- Průměrná čtenost 634x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.