Silvestrovská Černá Hora - 5. díl: Černohorské velehory
Žabljak, centrum Národního parku Durmitor, je se svou nadmořskou výškou 1450 metrů s přehledem nejvýše položeným městem v Černé Hoře a proto bývá poměrně často odříznutý od zbytku země. Tentokrát je to ale úplně jinak a 2. ledna je už při časném dopoledni 6 stupňů nad nulou a jasno.
Tak jedeme zkusit se podívat na silnici skrz NP Durmitor přes dvoutisícový Sedlo Pass. OK tak zase tak teplo není. Po letní výletní cestě ujedeme sotva kilometr než je čas si přiznat, že na tuto sněžnou rally nemáme adekvátní stroj.
Přesto kombinace čisté oblohy, vysoké teploty a poměrně velkého množství sněhu dává připomenout spíš dubnové lyžování na ledovci. Zimní bunda není potřeba, běžkaře nahradili pěšáci, děti bobují jako by pozítří už sníh neměl být, a Černé jezero, jedno z nejfotogenetičtějších míst v národním parku, není ani celé zamrzlé.
Zato v Národním parku Biogradská gora, kterému dominuje Biogradské jezero, je spíše ponurá nálada. Mýtná brána je zavřená, proto je třeba jít až k jezeru pešky od hlavní silnice a vypadá to tu spíš jako na podzim po prvním sněžení, kdy se udržel sníh jen na vrcholech.
Na druhou stranu, není tu nikdo. A podobně opuštěně působí i (v zimě) slepé údolí řeky Plašnica, které vede z Kolašinu severozápadním směrem. Míříme sem, protože je tu Camp Lipova, který funguje celoročně.
Pan domácí je z Rotterdamu. Pracoval tam jako kuchař a pak si jednoho dne při cestě přes Černou Horu řekl, že se mu tu líbí a rozjel tu kemp, který postupně rozšiřuje. Vypráví mi o tom, jak ho varovali před hordami sněhu, ale zatím skutek utek. Naše diskuze má zajímavé rozuzlení, když si jeho kolegyně postěžuje, že spojení mezi Podgoricou a Nizozemskem není dobré. Zarazím se, vytáhnu mobil, najdu za pár chvil zpáteční let do Dortmundu za 30 eur, a povídám, že to sice není Nizozemsko, ale úplně prohra to není.
Je tu poslední den a je na čase se vrátit. Možnosti jsou dnes dvě: nová scénická dálnice, kterou za velmi nevýhodných podmínek staví v Černé Hoře Číňané, nebo kaňon řeky Morača. Volba samozřejmě padne na Moraču, a to hned ze dvou důvodů.
Prvním je Klášter Morača. Ten byl založen už ve 13. století a je to tu svým způsobem kouzelné - malé stromky, zastřižený trávník, včelí úly a kostelík v centru s pěknými freskami a obrazy.
Níže po proudu Morače je pak odbočka do kaňonu Mrtvica, kterému dominuje starý kamenný most, který je se svou tykrysově zbarvenou vodou jedním z trademarků Černé Hory.
Dál už nás čeká jen cesta na letiště a poslední večeře při horlivé debatě, kam pojedeme příště. Z Balkánu chybí už jen Bosna.
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
Kulinářská Bogota má vše. Komorní podniky, i obrovskou čtyřpatrovou restauraci, zapadlé bistro s exotickým masem i místo, kam zajít na fermentovanou kukuřici.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
ANALÝZA: Terorismus se vyplácí, vzkázali Palestincům. Gesto ve špatnou dobu
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Je to vzácnost, když Izraelci od rána vědí, co je ten den čeká. Ve středu to tak bylo. Od rána byly...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Rozhodněte o vítězi ankety Bloger roku 2023, hlasujte do konce května
Anketa Bloger roku 2023 je ve finále a o vítězi se rozhodne do konce května. Právě do posledního...
Na Mallorce se zřítila restaurace. Nejméně čtyři lidé zemřeli, desítky zraněných
Po pádu části budovy přímořské restaurace ve městě Palma na španělském ostrově Mallorca večer...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...
- Počet článků 140
- Celková karma 14,58
- Průměrná čtenost 660x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.