Silvestrovská Černá Hora - 3. díl: Boka Kotorská
Boka Kotorská, fjord, co není fjordem, protože nevznikl působením ledovců, je kýč, jak bič i v prosinci, bez turistů a se Sluncem nízko nad obzorem. A Kotor, středověké město obehnané hradbami po vzoru Dubrovníku nebo Splitu, to jen korunuje.
Přijíždíme večer a ubytováváme se v hotýlku v budově z 16. století. Parkování zajištěno není, ale to nevadí, není to problém takhle v prosinci.
Kotor nemá hradby jen kolem historického centra, cimbuří se rozbíhá i do svahu, což nám dává příležitost se podívat na město v noci.
A nejen na město (můj Canon G9X občas umí ohromit na kompakt nebývale dospělými fotkami).
Kotor má bohatou historii, během níž byl po dlouhou dobu samostatným městským státem, nicméně z důvodu ohrožení Osmany vstoupil později pod ochranu Benátek. Vládci Kotoru se od té doby měnili spoustakrát, ale jak místní rádi říkají, nikdy nebyl Kotor dobyt, i ti Němci v roce 1944 nakonec prostě odtáhli.
Prohlídka historického Kotoru zabere pár desítek minut. Je to takový Dubrovnik na omezeném prostoru a bez zbytečných kudrlinek. Naše další kroky míří do Perastu. Perast je kouzelné město v místech, kde se Boka Kotorská otevírá k Tivatskému zálivu, což mu historicky dávalo strategický význam a Perast svého času pomáhal Benátkám Kotor ovládnout. Perastu dominuje kostel sv. Nikoly, toho času zavřený, a dvojice ostrovů v zátoce.
Dvěma ostrovy jsou benediktinský klášter sv. Jiří, který není dlouhodobě přístupný, a Gospa od Škrpjela s kostelem sv. Marie, který je naopak turistickým tahákem, kam se táhnou ve velkém turisté. My tu ale davy turistů nepotkáváme, ač je počasí více než výtečné.
Oba ostrovy jsou napůl umělé - vznikly okolo osamocených útesů, kolem nichž místní nabalovali trámy a kamení tak dlouho až tu mohly vzniknout kaple. Dle průvodce je i interiér kostela sv. Marie uměleckým dílem, nicméně my nemáme moc možnost si ho prohlédnout, protože tu právě probíhá mše. Nejsilnější dojem tak zanechávají výhledy na Boku Kotorskou a kopce kolem.
Trochu z jiné kategorie je pevnost Vrmac z 1. světové války, která se nachází mezi Kotorem a Tivatem, kam příjíždíme při pozdním odpoledni. Po balkánsku je zde vše přístupné a bez anglických popisků.
Procházíme potemnělými a rozpadajícími se interiéry až na střechu. I v kontextu balkánu působí místo trochu strašidelně a to i proto, že na rozdíl od celé řady podobných míst, například v Albánii, je opuštěno mnohem déle. Na střeše budovy, kde už bují zeleň, si připadáte spíše jako na otevřené pláni, než jako na vrcholu zanedbané budovy.
Kam na jídlo?
Královskou hostinu nám dopřáli v restauraci Conte v Perastu. Byl to klasický mix seafood zkombinovaný s catch of the day s výborným vínem Krstač k tomu.
Poslední večeří roku se stává velkorysá hostina v Pescateria Dekaderon. Dáváme se na čerstvé kalamáry a blue steak z tuňáka. Jako desert překvapivě dobré místní pivo Mamut. Tak končí náš rok, tedy alespoň po té kulinářské stránce.
Na novoroční oslavu míříme opět na hradby nad městem. Nejsme svědky otevřeného ohňostroje tak, jako na spoustě jiných míst, i tak je to pěkná světelná show z vyvýšeného místa nad hlubokým zálivem.
Na další den je na řadě cesta do hor. O té příště.
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
Kulinářská Bogota má vše. Komorní podniky, i obrovskou čtyřpatrovou restauraci, zapadlé bistro s exotickým masem i místo, kam zajít na fermentovanou kukuřici.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řidičku překvapila mokrá silnice, dodávka skončila po nehodě na střeše
Mokrá silnice zřejmě překvapila řidičku Škody Fabie, která způsobila v neděli dopoledne nehodu obce...
Čeští politici jsou v bezpečí. Slovensko musí situaci zklidnit, řekl Lipavský
Slovenský tisk atentát na Fica označuje za ránu do srdce tamní společnosti, která čelí pokročilému...
Vozidlo skončilo v poli úplně zdemolované, hasiči vyprostili tři lidi
Tři muži se zranili v sobotu večer při vážné nehodě nedaleko Uhřic na Blanensku. Řidič auta značky...
Fico je mimo ohrožení. Pellegrini: Na hovor o uklidnění situace nedozrál čas
Na jednání stran k uklidnění situace na Slovensku patrně nedozrál čas, uvedl zvolený prezident...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...
- Počet článků 140
- Celková karma 14,54
- Průměrná čtenost 634x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.