Silvestrovská Černá Hora - 2. díl: Z Cetinje do Kotoru

Že je Podgorica hlavním městem Černé Hory ví asi každý. Ale tím opravdovým srdcem je Cetinje, které bylo hlavním městem 500 let. A dodnes tu sídlí celá řada institucí.

Otec moderního Černohorského národa Petar II. Petrović Njegoš (1813 - 1851) jednou prý dostal otázku, jak dlouho trvá cesta z Kotoru do Cetinje. Podle legendy odpověděl: “Příteli pět hodin, nepříteli celý život.” Vůdce, který měl údajně 203 centimetrů (černohorci jsou známí svými statnými postavami), je pro místní modlou. Byl nejen vůdcem národa v době bojů proti Turkům, byl i básníkem a dramatikem, který je oceňován jako jeden z nejlepších srbsky píšících autorů vůbec. Vysoko nad Cetinje v Národním parku Lovćen stojí jeho pompézní mauzoleum na vrcholu kopce, které je ale v zimě, a tedy i pro nás, uzavřeno.

V samotném Cetinje je cítit vznešená atmosféra. S patnácti tisíci obyvateli je to vlastně maloměsto, a tak je koncentrace významných budov na hlavní třídě svým způsobem ohromující. Kam se podíváte je bývalá (nebo současná) ambasáda. Na bývalé ruské ambasádě je umělecká akademie, na italské je univerzitní knihovna, z turecké ambasády je divadelní škola a z bulharské je restaurace.

Dominantou města je Cetinjský klášter, který je skrčený pod skálou a jako správný významný klášter má svoji bizarní relikvii, v tomto případě mumifikovanou ruku sv. Jana Křtitele a úlomek Kristova kříže. 

Ale Cetinje není jen o církevních památkách a kráse architektury pozdního 19. století. Je třeba mít na paměti, že Černá Hora měla pohnuté dějiny. Středověký most v Rijeka Crnojevića (z minulého dílu) se mimo jiné proslavil tím, že z něj vešeli oběšence. Vrch nad klášterem byl zase místem, kde se vystavovali hlavy padlých Turků.

V sousedství kláštera je pevnost Biljarda postavená pro Petara II., v níž je mimo jiné vystavena detailní reliéfní mapa Černé Hory, kterou si rakouští okupanti nechali vytvořit za 1. světové války. Ať chcete či ne, pohnuté dějiny vás v různých podobách provázejí po Černé Hoře všude. Bylo to Černohorské království, co bylo u počátku 1. Balkánské války a vzniku Balkánského svazu. Důsledkem války bylo nejen vyhnání Turků z Balkánu, ale v konečném důsledku i posílení vlivu Rakouska-Uherska a Německa na Balkáně a to už jsme kousek od Sarajevského atentátu a ztráty suverenity Černé Hory.

Muzea v Cetinje dávají určitě příležitost všechny tyto souvislosti nasát. Bohužel pro nás je prosinec a vše mimo kaple kláštera je pozavírané.

Ale co si budem, nejen prohlížením památek je člověk živ. Ze všech příležitosti k posezení vybíráme Restaurant Cetinje s autentickými jídly a královskými porcemi.

Možná je přesnější říct, že s absurdně velkými porcemi. Po překonání postgastrální demence je čas vyrazit do Kotoru.

Dostat se do Kotoru znamená projet nádhernou cestu skrz Národní park Lovćen. To nelze než doporučit a to přesto, že v zimě nelze udělat odbočku k mauzoleu. Na konci této cesty na nás čekají (poprvé) doslova životní výhledy Boku Kotorskou.

Metr za metrem výhled trumfuje výhled. A tomu všemu přidávají podzimní barvy a zapadající Slunce.

Tyto výhledy jsou o to cennější s vědomím, že se nacházíme poblíž jednoho z nejdeštivějšího míst v celé Evropě.

Tisíc metrů pod námi je Kotor. O něm v dalším díle.