Sella Ronda před Vánoci

Je prosinec 2021 a začíná lyžařská sezóna. I když, jak kde. V Rakousku se lyžovat nedá a za sněhem je třeba jet do vyšších poloh. Je Sella Ronda vhodnou volbou?

Obecně vždy platilo, že v Dolomitech je draho. Je to především proto, že Dolomity mají nádech exkluzivity pro svá nádherná panoramata, pro relativně stabilní počasí ve srovnání s Rakouskem, i pro poměrně slušnou dostupnost. Za exkluzivitu se platí, zvláště v těžkých časech, kdy se italská střediska potřebují zahojit po loňské “nesezóně”.

Sella Ronda je v centru Dolomit a společně s Cortinou d’Ampezzo jsou největším lyžařskými lákadly regionu. Jde o areál kolem masivu Piz Boé (3151 m.n.m), který propojuje čtyři lyžařská střediska Alta Badia, Val Gardena, Val di Fassa a Arabba. Každé má to svoje.

Zaměřit se dá jak na jednotlivá střediska, tak na okruh propojující střediska navzájem. Okruh lze objet oběma směry za zhruba 3 až 4 hodiny. Jde o svéráznou kombinaci turistiky a sjezdového lyžování, protože všechny sjezdovky jedete jen jednou, “na oči”, to vše v kulise majestátních skalních štítů.

Naší základnou se stává Colfosco, které spadá do areálu Alta Badia. Alta Badia je takovým střediskem pro rodiny s dětmi. Je to velký areál (120 km sjezdovek), plný sedačkových lanovek, kde dominují především modré sjezdovky. Je tu sice i závodní sjezdovka, ta už ale je v půli prosince z důvodu blížícího se Světového poháru uzavřena. Turistů je tu pomálu, zvláště mimo víkend. V Alta Badii moc času nestrávíme a z toho, co stíháme projet, se mi osobně jako nejlepší svahy jeví ty přímo nad Colfoscem, na něž hned od ranních hodin svítí Slunce.

To Val Gardena je jiný příběh. Hned první den lyžování (v sobotu) sem vyrážíme. Val Gardena je tak trochu snobárnou. Spousta penzionů leží přímo na svazích podobně jako ve Francii. Val Gardena je ze všech středisek nejdostupnější (Selva di Val Gardena je jen 20 kilometrů od Brennerské dálnice) a i proto tu potkáváme zdaleka nejvíce lyžařů za celý pobyt, především těch z Německa, kteří by, nebýt lockdownu v Rakousku, patrně lyžovali tam. My ale vyrážíme časně a zažíváme ještě ranní netknuté svahy.

Ve Val Gardeně se hodně zasněžuje, což moc nesvědčí strmějším svahům, které se rychleji vydřou. Osobně mě tu nejvíce oslovily sjezdovky na jižním svahu Seceda, z jehož vrcholu je nádherný výhled západním směrem k masivu Adamello-Presanella, i východním k Piz Boé.

Na Secedu se dá dostat kabinovou lanovkou z Ortisei nebo podzemním vláčkem ze Saint Cristiny. Osobně mě Val Gardena zrovna neohromila, nicméně nad ní rozhodně nelámu hůl a to už jen proto, že nebyl čas projet oddělené Alpe di Siusi

Mým vítězem je Val di Fassa. Jak na svazích z passo Sella, tak na svazích z passo Pordoi, jsou nádherné široké carvingové dálnice i strmější svahy. Je tu pocitově i objektivně nejméně lyžařů. Jsou tu ty nejlepší výhledy na masiv Piz Boé i na ledovec Marmolada v sousedství.

Svahy jsou vesměs orientovány východo-západně, takže ani nevadí, že v prosinci je Slunce nízko, protože nikdy není problém vybrat svah, na který je dobře vidět.

Trochu bokem je areál kolem Sella Brunech, kde máte pocit, že už ani nejste v Dolomitech - charakter krajiny se mění a kopce se zaoblují.

Ve Val di Fassa také nacházíme Rifugio Friedrich August s jačí farmou, která je s přehledem nejlepším podnikem, který na svazích Sella Rondy za náš pobyt navštívíme.

Posledním střediskem je Arabba s přiléhajícím ledovcem Marmolada. Arabba může působit jako protipól k Alta Badii. Dominují tu především červené a černé sjezdovky a většina areálu je na strmém severním svahu, na který v prosinci vůbec nesvítí slunce, a tak jedněmi z nemnoha carvingových sjezdovek jsou ty vedoucí z passo Pordoi.

Marmolada je pak speciální kategorii. Jde především o turistické lákadlo - je to jediné ledovcové lyžování v Dolomitech s nejvýše položeným svahem široko daleko. Jsou tu nádherné výhledy, ve skále vysekaná kaple i muzeum zasvěcené bojům za 1. světové války. Má to ale svá ale.

Sjezdovky vedoucí po severním svahu ledovce jsou sice klasifikovány jako červené, nicméně povahou jsou spíše černé a to zvláště ve spodní pasáži nad passo Fedaia. Protože jde o severní svah a v prosinci je Slunce nízko, nikdy nevidíte pořádně pod nohy. Navíc se motáte mezi spoustou lyžařů, kteří se sem vydali hlavně proto, aby si mohli říct, že tu byli, čímž nevědomky přecenili své síly. Aby toho nebylo málo, počasí je tu, více než kde jinde, vratké a tak ve světle nedostatečné regulace počtu lyžařů (nahoru se dostane jen gondolou), se z lyžování na Marmoladě stává spíše sjíždění a to navíc v dost přehuštěném prostoru úzké sjezdovky. Pro radím, neholdujete-li černým sjezdovkám, zvažte, zda-li se sem na lyžích vydat.

Shrnutí

Lyžování nikdy nebyl levný sport a Sella Ronda nikdy nebyla levnou lokalitou. V hlavní sezóně má letos stát denní skipas Dolomiti Superski závratných 64 eur. Prosincové lyžování dává na jednu stranu možnost ušetřit (4 denní skipas za cenu 3 dnů stojí 154 eur, tedy 38,5 euro za den), na druhou stranu je třeba brát v potaz, že na mnohé svahy není nikdy dobře vidět a je tu riziko nedostatku přírodního sněhu.

Nyní, v sezóně 2021/2022, navíc musíte počítat s tím, že bez green pasu si nekoupíte skipas, ani nezajdete do restaurace. Skipas je navíc potřeba každé ráno znova a znova reaktivovat v DolomityApp opětovným nahráním green pasu. V kabinových lanovkách je povinnost nosit roušku nebo respirátor, šála ani kukla nestačí.

Můžeme si o tom myslet svoje, nicméně toto je nová doba a těžko lze očekávat, že výrazné zlepšení v krátkodobém nebo střednědobém horizontu. Přesto prosincové lyžování v Dolomitech stojí za to. Za o něco více než 6 hodin cesty autem se dostanete do jedné z nejkrásnějších částí Alp a v nevíkendových dnech si tu lze užít skvělého lyžování na poloprázdných svazích.