Letní Makedonie a Bulharsko - 6. díl: Tetovo a Skopje

Makedonské město, kde majoritu tvoří Albánci, a metropole, co se táhne jako 15 kilometrová nudle obklopená horami. To jsou Tetovo a Skopje.

Tetovo je svým způsobem úchvatné. Je to taková makedonská ochutnávka toho nejdivočejšího z Albánie a Kosova v extrémně koncentrované dávce. Albánci tvoří více než polovinu obyvatelstva a svůj původ dávají ostentativně najevo už jen tím, že na každém rohu visí albánské vlajky. Albánské obyvatelstvo tu žije celá staletí, nicméně jeho počty významně narostly po propuknutí války v Kosovu, což přiživilo pnutí mezi Albánci a Makedonci, a tak má ještě dnes makedonská vláda z Tetova značný bolehlav.

Proč sem vyrazit? Krom toho, že tu můžete nasát albánský feeling, je tu především Malovaná mešita. Mešita byla postavena v 15. století, nicméně později vyhořela a v dnešní podobě tu stojí od 19. století. Už zvenku vypadá budova působivě - fasáda je tvořena mozaikou a malovanými ornamenty.

Interiér je ještě působivější a působí skoro až kýčovitě.

Mešita je volně přístupná, nicméně je třeba mít na paměti, že musíte být adekvátně odění.

Mimo mešity není v Tetovu nic zajímavého k vidění, snad jen lyžařské středisko západním směrem k albánské hranici. Proto míříme do Skopje.

Útočištěm se nám ve Skopje stane Hotel Ambassador - bizarní hotel na periferii užštího centra, hned vedle ruské ambasády. Nabízí pokoj pro dva se snídaní a parkovacím místem za bláznivých 18 eur. To se nedá odmítnout.

Samo Skopje je podivné město, které jako kdyby nevědělo, kam patří. Až příliš je na něm vidět, že ho zdevastovalo zemětřesení v roce 1963 a tak většinu památek najdeme na levém břehu řeky Vardar.

Řeka ve Skopje odděluje dva světy. Na pravém břehu jsme dominuje moderní balkánská zástavba druhé poloviny 20. století. Je tu obří socha Alexandra Makedonského a hned vedle Hotel Mariott, dále od řeky pak Dům Matky Terezy.

Stačí přejít řeku a vypadá to jak v tureckém bazaru - všude spousta obchodů, shisha barů, dotěrných obchodníků a žen s hidžabem.

Korunu dává Skopje pevnost, která zvenku vypadá pompézně, ale vevnitř toho mnoho k vidění není. Na jednu stranu se (v albánském stylu) dostanete všude, na druhou působí citadela zanedbaně. Někde je sice vidět snaha o renovaci, celkově jde ale o velice neudržovanou památku.

A není to tu zdaleka jediná podivnost. I fontány, kterých je tu spousta, mají zvláštní tvary.

Celkový dojem ze Skopje je proto rozpačitý a spraví ho až krátký výlet druhý den ráno. To nám Makedonie na rozloučenou dopřává slunné počasí.

Červencová cesta na Balkán končí a už plánujeme další, tentokrát do Kosova v listopadu. O tom příště.