Kosovo - 2. díl: Srdce Srbska
Klášter Visoki Dečani leží na slepé silnici, která míří severozápadním směrem z Dečani ke hranicím s Černou Horou. Po cestě je checkpoint a u ní jednotky KFOR. Žádají nás o pasy. Po krátké prohlídce je vrací. Jedeme dál až dojedeme ke klášteru. U vstupu je další checkpoint. Voják s vlajkou Itálie na rameni vytahuje Nokii 3310 a telefonicky ověřuje, jestli nás může pustit dovnitř. Opět jsme požádáni o pasy s tím, že nám povolení ke vstupu vydá, ale pas musíme dát do zástavy. Fotit se u checkpointu nesmí, nicméně dostaneme svolení si aspoň vyfotit access card.
Tahle procedura říká mnohé o tom, jak se věci opravdu v Kosovu mají, když musí pravoslavné památky chránit KFOR a každý návštěvník je lustrován. Ne že by nám to pokazilo den, nicméně napjatá atmosféra je tu cítit a v tomto kontextu vyvolává zvláštní pocit i to, že jsme tu jediní návštěvníci. Ten pocit nadto umocňuje uvědomění, že mniši, kteří tu žijí, jsou z důvodu ochrany jednotkami KFOR v absolutní izolaci.
Klášter je nejzachovalejší srbskou památkou v Kosovu. Pochází ze 14. století a uvnitř si připadáte pomalu jak v Sixtinské kapli. Malby sahají od země až ke stropu. Dost dobře se to nedá ani vyfotit.
Jen pár kilometrů na sever je Peć a Pećský manastir. Ten není tak pompézní jako Visoki Dečani, ale má pro Srby mnohem větší význam, protože je centrem srbského církve.
Komplex vznikl mezi lety 1230 a 1330, tedy, jak by Srbové řekli, dovno pře příchodem Turků na Balkán. Proti klášteru Visoki Dečani působí Pećský manastir poněkud omšele a temně, ale možná to mu dává větší autenticity.
Nadto je klášter obklopen divokým pohořím Rugova, které se strmě vypíná při hranicích s Černou Horou.
Pećský manastir není samota jako Visoki Dečani, je de facto na okraji města. I tady operuje KFOR, ale režim není tak přísný. Po ukázání pasu nás vpouští vojáci dovnitř. I tady jsme sami, i tady se “normálně žije”.
Den se blíží ke konci. Počasí nám nepřeje úplně dokonale, přesto volíme nocleh v Pensionu Panorama vysoko v horách. Pan domácí se jmenuje Armando a je to energetický borec, který se s námi sejde v Peći a snaží se na nás nasypat všechny instrukce předtím, než nás vyšle do hor na samotu.
I za ne úplně optimálního počasí je cesta údolím zážitek. Skalní stěny sahají stovky metrů vysoko a cesty jsou úzké.
Den končí v chatce s krbem. Je tu takový klid a tma, až to děsí. Na druhý den chceme jet do Albánie do údolí Valbona. Má tam být lepší počasí a toto údolí je mnohem dostupnější z Kosova než z Albánie.
O tom příště.
Jan Vaverka
Kolumbie - 8. díl: Do Bogoty za jídlem
Kulinářská Bogota má vše. Komorní podniky, i obrovskou čtyřpatrovou restauraci, zapadlé bistro s exotickým masem i místo, kam zajít na fermentovanou kukuřici.
Jan Vaverka
Kolumbie - 7. díl: Bogota v jedné fotce
Předešlý blog ukázal Bogotu z různých stran. Co si z toho vzít? Jak jí porozumět? Zkusím na to jít i trochu jinak.
Jan Vaverka
Kolumbie - 6. díl: Poznáváme Bogotu
To takhle jednou v Bogotě.. Tak může začínat spousta našich historek. Ale vážně. Bogota je plná silných příběhů. Jak těch z historie, tak těch co tu napíšete. Začneme od zlata.
Jan Vaverka
Kolumbie - 5. díl: Zpátky do Bogoty
Noční let z Bolívie a pak tak trochu jako bezdomovci v Bogotě, než nás vezmou na milost v hostelu. Plán na první den nemáme, o to zajímavější zážitky nám spontánní přístup nabídne.
Jan Vaverka
Bolívie - 10. díl: La Paz jako kulinářská destinace
Bolivijské pivo, bolivijské víno. Lama na prudko i lama v tortile. Ryby i polévky. Jednohubky i dezerty. La Paz má všechno.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
- Počet článků 140
- Celková karma 14,54
- Průměrná čtenost 634x
Vystudoval jsem Fyzikální inženýrství a nanotechnologie a později i Učitelství fyziky a matematiky pro střední školy. To se naopak projevuje v obsahové strnáce, zvláště tam kde jsem tématicky blízko astronomie.
Vždy jsem rád cestoval. Neprve prstem po mapě, později na vlastní pěst. První větší sólo cestou byl Kazachstán. A tam jsem začal psát cestovatelské blogy. Dnes píši hlavně o místech, o nichž není snadné získavat informace, nebo se tam najezdí v době, kdy cestuju já.
Dříve jsem byl více shromažďovatelem dat a mé blogy připomínaly turistické průvodce, dnes už píši spíše cestopisy.
Jsem subjektivní a mám své favority. Ale i o tom to je. Hlavní je nebýt předpojatý, protože svět je barevný a o překvapení není nouze.