Bolívie - 5. díl: Z Uyuni do La Pazu

Než se vydáme na 500 kilometrovou cestu do La Pazu, je čas si Uyuni prohlídnout. Na první pohled nemá na moc co nabídnout, ale zdání klame.

Uyuni je svérázné a pestré. Stačí vylézt z hotelu, který je přímo na hlavním bulváru rozděleném na dvě strany s ostrůvkem uprostřed, na němž je spousta industriálního umění a kolem barevné domky.

Hned za rohem od hotelu je pěší zóna. Z hotelu je dobře vidět, jak kolem dokola je celá řada rozestavěných domů, na nichž je vidět spousta obnažených cihel a obnaženého betonu. Domy přitom působí obývaně. Tedy alespoň v centru. Na periferii je to horší, tam jsou rozestavěné celé bloky. Náš průvodce Enrique říká, že se z Bolívie jezdí za prací do Chile a stavba domů se posouvá etapově jak zrovna jsou peníze.

Pěší zóna končí prostorem, který je podivným hybridem mezi nádražím a tržnicí. Kolem pobíhají dámy, které vykřikují Oruro Oruro, Sucre Sucre. Všude je spousta divoce polepených autobusů a ještě divočeji polepených maršutek. Radost pohledět.

A mezitím vším občas projde po bulváru celý batalion s kapelou, protože i vojenská přítomnost je nedílnou součástí maloměsta.

Hned u hlavního bulváru je také železniční stanice. Železnice má v Bolívii obrovskou tradici. Budovala se od 70. let 19. století především aby propojovala stříbrné doly a dopravní uzly. Jenže když stříbrná horečka opadla, upadla i infrastruktura. Výsledkem je, že mapa tratí pro osobní dopravu vypadá chaoticky. 

Do Antofagasty v Chile je železnice provozuschopná, ale není pro osobní dopravu. Do Villazonu na hranici s Argentinou jedou 4 vlaky týdně, všechny noční a 300 kilometrů dlouhá trasa trvá 9 hodin, o 3 hodiny déle než autobus, který jede několikrát denně. Na sever do Orura je to podobně.

I proto padne volba na autobus. Cesta z Uyuni do La Pazu s přestupem v Oruro trvá zhruba 7 hodin, což je při 500 kilometrové vzdálenosti a bolivijských podmínkách skoro jako teleport. Ani draho to nevyjde, v přepočtu 200 korun českých na osobu. Přitom jde o autobus, v němž jsou v řadě 3 sedadla a sedačka se dá sklopit do úhlu 150 stupňů s vyjíždějící podložkou na nohy, takže takřka ležíte.

Při západu Slunce jsme v centru La Pazu a vrháme se do anarchie hlavního města. O něm příště.