Bolívie - 8. díl: Na skok na Titicaca

Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, na němž se provozuje komerční lodní doprava. Se svými 200 kilometry na délku mezi zasněženými kopci je to prostě unikum, kterému není nic podobné.

A je tu taky chladno. Přesto jezero, jenž mimochodem nezamrzá, funguje jako obrovský tepelný kapacitor, který příznivě ovlivňuje mikroklima a tím napomáhá zemědělství. Proto se okolo jezera navzdory nadmořské výšce daří ječmenu, bramorám a kukuřici.

Titicaca jsou na pohled spíše než jedno jezero dvě jezera rozdělená úžinou nazývanou Tiquina, přes kterou jezdí kyvadlově vetché přívozy za 40 boliviano za auto a dvě osoby. Nejsou to ale ledajaké přívozy - bárky už mají něco odkrouceno a když na jednu z nich najíždím, pěkně se pod námi zavlní. Docela dobrodružství.

Přívoz přes Titicaca

Potud je cesta relativně nezáživná, ale jak se dostáváme na poloostrov, kterému dominuje Copacabana, městečko takřka plážového charakteru, Titicaca se vyloupne v té pravé kráse. Právě Copacabana je centrum veškerého dění a z La Pazu se sem bez překročení hranice dostanete leda právě tím naším přívozem.

Příjezd k městu Copacabana na břehu jezera Titicaca

Sama Copacabana je živelným městem, které je zároveň dopravním uzlem. I bez toho se sem sjíždí turisté z širého okolí, mnohdy proto, aby viděli Isla del Sol a Isla de la Luna, místní hlavní taháky s “autentickým” domorodým obyvatelstvem.

Copacabana má vše, co mívají přímořská letoviska. Přístav, molo, pláž, street art, obchodní třídu, bílý kostelík a nádech kosmopolitní atmosféry, kde můžete okusit jak lamí maso, tak peruánské ceviche, což je v tomto případě studená polévka z krevetami a prokřupanou kukuřici. Je to divný, ne že ne.

Peruánská restaurace v Copacabaně

Kostel v Copacabaně

Přístav v Copacabaně

Street art v Copacabaně

Je to turistické? Ano. Ale stačí vyjet za město a zase je to ta bolivijská klasika.

Kopcovitý reliéf okolo Copacabany

Škola v sousedství jezera

Navíc stačí popojet o pár kilometrů dále od hlavních cest a vyloupnou se na nás nádherné výhledy.

Kopcovitý reliéf okolo Copacabany

Zasněžené kopce na horizontu

Zasněžené kopce na horizontu

Náš jednodenní výlet na Titicaca má jen jednu vadu na kráse a to, že je jednodenní. Díky mocnému vozidlu Suzuki Jimny jsme dostali volnost, ale tak trochu se dostali pod časový tlak, protože auto bylo třeba vrátit do šesti odpoledne na letiště v El Altu.

Titicaca je jedno z těch míst, které je prostě potřeba vidět a rozplývat se nad ním. I proto je tento blog jedním z těch, které stojí více na fotkách, než na vyprávění.