Bolívie - 9. díl: Observatoř Chacaltaya

Kdysi nejvýše položené lyžařské středisko na světě a vedle něj atmosférická observatoř. Jak se sem dostat?

Byl říjen, pár týdnů do odjezdu. Brouzdal jsem mapami a najednou vidím Observatorio Astrofísico de Chacaltaya. Podívám se blíž a nacházím detailní informace o aktuálních podmínkách, o výzkumu na observatoři i o tom, jak čelit vysoké nadmořské výšce. Nadto, když dáte Chacaltaya do Googlu, vyskočí na vás příběh lyžařského střediska na ledovci, které skončilo poté, co zmizel ledovec. A protože webové stránky observatoře mají kontaktní formulář, bylo jasno.

Je pondělí ráno a u konečné oranžové lanovky v La Pazu se scházíme s Isabel. Pondělí je den, kdy se dělají pravidelné obhlídky observatoře a střídají se na observatoři směny. Cesta dlouhá 40 kilometrů nám vezme dobré dvě hodiny. Nejprve se potřebujeme všichni postupně poskládat do Nissanu Patrol, ve kterém nás jede devět, a jak se vymotáme z La Pazu, začínáme pozvolna stoupat na observatoř ve výšce 5240 metrů. 

Na cestě na observatoř Chacaltaya

Cesta to není pro každého - bez asfaltu a dost rozbitá, nicméně s trochou citu, se dá vyjet i s kdejakým vozidlem s vyšší světlou výškou.

Příjezdová cesta na observatoř

Observatoř je poměrně rozlehlým areálem, kam pravidelně jednou týdně jezdí vědci a dvakrát týdně se tu střídá správce. Jinými slovy, každé pondělí přijede velká skupina (vědci a výměna správce), ve čtvrtek nebo pátek přijede malá skupina. Observatoř je totiž výše než nejvýše položené permanentně osídlené místo na zemi. Je to království výškové nemoci a i když se tu střídají odolní jedinci, nemůže tu být nikdo delší dobu. Přesto observatoř nabízí  vše, co si dokážete představit.

S Juanitem, správcem observatoře

Ač jsme ve vysoké nadmořské výšce už nějaký den, tady dostáváme zase nový pohled. Není to jen o tom, v jaké teplotě vře voda na čaj nebo že musíte každý krok vážit a nikam nespěchat. Specifickým výzvám čelí i technika, a tak se kvůli nedostatku vzduchu vymýšlejí metody, jak chladit přehřívající se elektroniku, která se nepřehřívá proto, že by byla pod enormní zátěží, ale jednoduše proto, že je designovaná na chlazení okolním vzduchem, kterého je tu ale méně.

Natlakované balení kešu přivezené z ČR

A pak je tu vědecká rovina observatoře. Isabel se zabývá klimatologií, což je dnes primární zaměření observatoře. Ukazuje nám dlouhodobé trendy v kontextu klimatu kontinentu (naprostá většina srážek v Bolívii pochází z Atlantiku, který je mnohem dále než Pacifik), tak krátkodobé změny, kdy senzitivita detekčních jednotek dokáže zachytit změnu koncentrace oxidu uhličitého způsobeného naším příjezdem k observatoři. Přesto se hodí zmínit, že historicky, a je to i v názvu, se observatoř zaměřovala na astrofyziku a do síně slávy fyziky se Chacaltaya zapsala detekcí pionů, subatomárních částic, za což byla později udělena Nobelova cena.

Plakát popisující objev pionů na observatoři Chacaltaya, za který byla později udělena Nobelova cena

Vyrážíme s Isabel na zteč. Potřebuje zkontrolovat měřící stanici při vrcholu. Jdeme velmi vlažně, přec jen vzduchu je tu málo. Dojde i na osobnější témata, kdy se dozvíme, že její manžel je Polák, profesionální fotograf a spoluautor současných bolivijských bankovek. Isabel a Ondra nemají potřebu jít na úplný vrchol, a tak těch posledních pár metrů jdu sám. Když dorazím k nápisu 5435 je to určitá satisfakce, nicméně hned po tom dostávám pocit, že jsem stanovil rekord, který asi nebudu mít potřebu překonat.

Cerro Chacaltaya

Cerro Chacaltaya

Pohled z vrcholu směrem k observatoři

Na vedlejším vrcholu jsou ruiny lyžařského vleku. Z konečné vleku je skvěle vidět kudy vedl ledovec, na němž byla sjezdovka. Po straně bývalého ledovce jsou ruiny hotelu s restaurací a někdejšího lyžařského klubu. Jsou to svým způsobem fascinující budovy - i po dvaceti letech chátrání mají svoje kouzlo.

Stopy po ledovci, na němž se do devadesátých let provozovalo lyžařské středisko

Trosky lyžařského střediska

Opuštěné trosky v sousedství opuštěného lyžařského střediska

Opuštěné trosky v sousedství opuštěného lyžařského střediska

Pohled od bývalého lyžařského střediska směrem k observatoři. Vzadu Huyana Potosí s 6088 metry

Cesta zpátky trvá asi hodinu a půl. Jdeme s Isabel na pozdní oběd. A o kulinářské objevování La Pazu bude poslední díl z Bolívie.