Za devatero fotkami (Zelený Martinique)
Martinique leží na 14. stupni severní šířky v pásmu Malých Antil a na ploše 1128 km2 zde žije kolem 400 tisíc obyvatel. Ostrov je administrativní součástí Francie (departement 972) a proto se těší - na karibské poměry - poměrně funkční infrastruktuře, zejména co se silnic týče. I s malým jezdítkem z půjčovny se dostanete prakticky všude. Navíc má docela vysoké hory, které jsou schopny z teplého a vlhkého vzduchu kolem vyždímat obdivuhodné množství srážek, takže prakticky všechno co má nějaké kořeny tu chlastá od rána do večera. Jako bývalý filatelista tedy musím konstatovat, že zatímco Mauritius je Modrý, Martinique je nade vší pochybnost Zelený.
Hned v hlavním městě Fort de France na Vás čeká malá přehlídka exotické vegetace. Na snímku je městská radnice a ta vějířovitá palma před ní není ve skutečnosti palma (podle jakýchsi přísných botanických kritérií, kterým moc nerozumím), ale strom v angličtině zvaný Traveler’s Tree (Ravenala madagascariensis) - tedy strom cestovatelů. Z latinského jména vyplývá, že strom má svůj původ na Madagaskaru, ale pro svůj majestátní zjev je rozšířen v celém tropickém pásmu jako ozdobný element.
Pokud jste zatížení na palmy skutečné, nenechte si ujít Jardin de Balata, nacházející se zhruba 10 km za hlavním městem podél silnice N2. Tuto soukromou botanickou zahradu založil v roce 1982 zahradník Jean-Philippe Thoze a na jejím dvouhektarovém pozemku naleznete - kromě nestárnoucích evergreenů tropické květeny - také na 300 druhů palem.
Na konci zahrady je instalován visutý provazový most, takže se můžete nejen projít v korunách stromů, ale též si prohlédnout tuto část zahrady z ptačí perspektivy. Její tvůrci se zjevně nespokojili jen s holou prezentací exotické flory, ale dali si práci i s jejím uspořádáním v malebných konfiguracích zakrslých dřevin a parazitujících rostlin.
Pro milovníky hor je asi nejzajímavějším zážitkem výstup na sopku Mt. Pelée, jejíž erupce v roce 1902 zcela pohřbila tehdější hlavní město St. Pierre. Z třicetitisícového městečka údajně přežili pouze tři lidé. V celé oblasti také nenajdete jediný strom, takže vzhledově zdejší krajina trochu připomíná islandské hory. Protože tady ale velmi často prší, celý masív je pokryt hustým zhruba půl metru silným kožichem zelené vegetace (traviny, kapradiny a zakrslá křoviska). To co vidíte na snímku je jen jedno z přístupových ramen. Hlavní vrchol je schován v mracích napravo a tyčí se do výšky 1397 metrů (údajně je vzácnost ho vidět i během suchého období - tedy od prosince do dubna). Protože je od moře vzdálen jen asi 6 km, můžete si lehce spočítat jaký je to krpál.
K vrcholku vedou tři přístupové cesty. Chcete-li si užít všech 1397 metrů, můžete se vydat stezkou od moře, začínající na sever od sopky v městečku Macouba. Také je možné použít starou, úzkou a dosti rozmlácenou silnici stoupající k vrcholu od západu z městečka Precheur. Se serpentinami si ale tahle silnice moc hlavu neláme, takže pozor na přehřátí motoru. Zdaleka nejpopulárnější je přístup z jihu, přes hřeben zvaný Aileron (cca 1100 m). K němu vede asfaltová silnice z kruhového objezdu těsně za městečkem Morne Rouge (ve směru na Bouillon) a ta Vás vyveze až na parkoviště ve výšce 800 metrů, takže na týrání těla Vám jich zůstane pouhých 600. Asi kilometr za Aileronem dojdete k místu (na snímku), kde se budete muset rozhodnout jak dál: buď si vyberete delší, ale snazší, cestu podél horního okraje sopečného kráteru a nebo to střihnete rovnou skrz něj - to je ta úzká stezička, která se vine dolů zeleným srázem (a abyste si udělali představu o měřítku: uprostřed snímku je taková nevýrazná bílá tečka - to je turista).
Pokud je Vám líto, že jste si na sopce kvůli nedostatku stromů neužili žádnou pořádnou džungli, můžete se přesunout asi 10 km na jih do sousedního horského masívu Pitons du Carbet a zde si projít jednu z turistických stezek vedoucích dešťovým pralesem. Mějte ale na paměti, že dešťový prales nezískal své jméno jen tak pro nic za nic. I ve dnech, kdy je na pobřeží slunečno, tady schytáte pořádný liják a nebo - budete-li mít kliku - alespoň vytrvalé mrholení.
Protože sever Martiniku je chudý a hornatý, turistický ruch kvete hlavně na jih od hlavního města. Podél jihozápadního výběžku ostrova vede lokální silnice D37, procházející několika malebnými rybářskými vesnicemi. Ta na snímku se jmenuje Trois Ilets.
Jihovýchodní části Martiniku zase dominuje vesnička Sainte Anne, jejíž přístav prokukuje mezi stromy. Jižně od této osady naleznete nejlepší pláže ostrova (dojedete na konec silnice D9 a pak se dáte stezkou podél pobřeží zpátky k St Anne).
Martinique má nejen zajímavou faunu a floru, ale i pozoruhodnou fotu. Na snímku je poměrně rozšířený fotografický druh odborně zvaný klišejník kýčovitý. Tento tvor z čeledi plážnatců si staví hnízda z písku podél celého jižního pobřeží a požírá hlavně Pražáky. Nejmenuje se však Jožin, ale Francois.
Všechny fotky z ostrova Martinique
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die zweite Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o druhé z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Partneři z Francie vsadili každý sám podobná čísla, miliony vyhráli oba
Jako o mimořádně vzácném případu hovoří experti o výhře ve francouzské loterii, ve které uspěli muž...
Vypadá to jako plakát k hororu. Brity vyděsil rudý portrét Karla III.
Značnou pozornost vzbudil portrét, který si nechal vyrobit britský panovník Karel III. Dílo malíře...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Sledujeme online Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Sevastopol a další přístavní město...
Americkým Houstonem se prohnala mohutná bouře, vyžádala si čtyři oběti
Nejméně čtyři lidé přišli o život při silných bouřkách, které se ve čtvrtek přehnaly přes město...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 403
- Celková karma 18,32
- Průměrná čtenost 918x