Jan Řeháček VIP
- Počet článků 417
- Celková karma 14,85
- Průměrná čtenost 910x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Jan Řeháček
Princ Bajaja
Byl jednou jeden princ jménem Bajaja a ten nic pořádného neuměl. A protože ani ničemu moc nerozuměl, tak se dal na politiku. Předplatil si Rudé právo a po náročném studiu na Politické Akademii obhájil diplomovou práci na téma "Vliv německého kapitálu na Drdovy pohádky". V ní vědecky zdůvodnil proč a jak se z loupežníka Sarky-Farky stal zbojník Sakra-Marka, který bohatým německým bral a chudým českým dával. Po promoci však princ neměl do čeho píchnout a proto se vydal do světa, aby nastudovanou teorii uplatnil v praxi. Kudy ho jeho aristokratické končetiny vedly nevíme, ale jednoho krásného dne dorazil do království, které zrovna napadl zlý drak princeznožrout.
Jan Řeháček
O Popelce
Před dávnými časy žila v pohádkové říši jedna holčička a ta se už od mládí strašně ráda fintila a parádila. Líčit se uměla ještě než začala mluvit, šminkovat jakbysmet a její nejmilejší zábavou bylo navléci si na sebe nějaké maminčiny módní doplňky a korzovat před zrcadlem. Jejímu tatínkovi se to moc nelíbilo, protože se obával, že si dceruška předčasně setře svůj dívčí pel. Často když se vracel unavený z práce a nalezl ji zabranou do návodu k odstranění laku na nehty, říkával jí: "No ty budeš mít, holka, brzy po pelu". A jednou to zaslechli i sousedi a od té doby v baráku holčičce neřekli jinak než Popelka.
Jan Řeháček
O Neotesánkovi
Milé děti, dnešní pohádka bude velice jednotvárná a velice nechutná. Ale takový už je život a my si na to musíme začít zvykat. I v pohádkách jsou kromě dnů svátečních také dny všední a nemůžeme prostě očekávat, že budeme každý večer poslouchat napínavá vyprávění o dobrodružstvích statečných princů a půvabných princezen. Tak se hezky zhluboka nadechněte, připravte si k postýlce frťana a poslouchejte.
Jan Řeháček
O Zlatovlásce
Kdysi dávno žil v jednom království osamělý král a ten měl velice ambiciózního sluhu Jiříka. Ten však i přes svou nespornou ctižádost hrál na dvoře pouze druhé housle, protože ty první mu rozkousali členové královského smyčcového orchestru, když chytli od lišek ve smaženici vzteklinu. Ani majetkově na tom nebyl nejlépe - bydlel sám v podkrovní garsonce a vlastnil pouze postel, deštník a bagr po dědečkovi. Jiřík proto navštěvoval různé večerní školy, odpolední přednášky i ranní meditace, aby se zase vyšplhal na výsluní královské přízně. Bohužel ne vždy byla jeho snaha úspěšná a například z taneční školy ho po dvou týdnech vyhodili pro akutní neohrabanost, protože se mu při tangu podařilo šlápnout partnerce do výstřihu. V autoškole zase příliš nemilovali jeho bagr, stejně jako ve volejbalovém oddíle. Nějaký čas potom koketoval s myšlenkou, že by se dal zapsat do lidušky a tak vytáhl své druhé housle a večer po směně do nich zkusil foukat. Když z nich ale žádný kloudný zvuk nevyloudil, tak si s nimi zase podložil skříň.
Jan Řeháček
Princezna se zlatou hvězdou na čele
Za devatero řekami a devatero horami, za hlubokými lesy a pohraničními zátarasy bylo jednou jedno lidově demokratické království a v něm moudře vládl král Václav V. Když se královským rodičům narodila malá, ale roztomilá princezna, dali jí jméno Ladička, protože se ukázalo, že má neobyčejně vyvinutý hudební sluch. Ladička si už od mala velmi oblíbila pohádky, takže v její knihovničce nesměla chybět Božena Němcová, bratři Grimmové a bratři Marxové. Vždycky když ji rodiče po účasti v prvomájovém průvodu vysekali z tenoučké modré košilky a rozmrazili, museli jí přečíst pár hřejivých kapitol z Kapitálu.
Jan Řeháček
Na obranu hloupých Honzů (a státu)
(otevřený dopis blogerce z Liberce, Zuzaně Hubeňákové) Vážená paní kolegyně. S nelíčeným zájmem jsem si přečetl Vaši práci o těžkém údělu žen v českých pohádkách. Nemohl jsem si však nepovšimnout, že jste se v předposledním odstavci nenápadně otřela o postavu hloupého Honzy a vylíčila jej jako cynického oportunistu s charakterově dosti pokleslým příbuzenstvem. Proti takové dehonestaci se musím důrazně ohradit. Z pozice samozvaného pokladníka Odborové organizace hloupých Honzů (OohH) si proto dovolím s Vámi polemizovat a laskavým čtenářům představit i druhou stranu mince.
Jan Řeháček
Báseň za nerovnoprávnost
Ruku na srdce, přátelé - politická korektnost se nám začíná nebezpečně rozlézat po baráku. To je pořád samá spravedlnost sem, spravedlnost tam, rovnoprávnost kam jen oko dohlédne a jestli to takhle půjde dál, tak si našinec za chvíli ani pořádně nezadiskriminuje. Proto troubím na poplach níže přiloženou básní. Je na čase se alespoň v jazyce tomuto zhoubnému trendu postavit a hezky zhurta si vyšlápnout na nějakou skupinu písmenek. Nejlépe na ty zdánlivě nepostradatelné - na samohlásky!
Jan Řeháček
Báseň za rovnoprávnost
Ruku na srdce, přátelé - ta naše řeč vezdejší je sice bohatá a zpěvná, ale diskriminuje jisté přistěhovalecké skupiny písmenek. Ano - mám na mysli "x", "q" a "w". Tito malí cizáčkové se sice v českém textu tu a tam mihnou, ale když si uděláte hláskovou analýzu, zjistíte, že se skutečně jedná o bezvýznamné štěky. Doposud to nikomu příliš nevadilo, ale s naším vstupem do EU se přiblížil den, kdy si nějaký bruselský úředník s razítkem zavěšeným proklatě nízko u pasu naskenuje pár stovek článků, spočítá si četnost jednotlivých písmenek a jeho oči vzplanou radostným hněvem nad nalezením problému, jehož rozpitváváním si zajistí smysluplnou činnost po celý zbytek fiskálního roku: "Ale, ale, ale, copak to tu máme za mrzutost? Tak oni Češi nepovažují hlásky "x", "q" a "w" za plnohodnotné členy své jazykové komunity? No, to budeme muset napravit nějakou hezky tučnou směrnicí."
| předchozí | 1 2 3 | další |
