Vytlačí nás řidiče cykloteroristé ze silnice do škarpy?

Otázka by se dala položit i obráceně, budou nás cyklisty po zavedení povinného jeden a půlmetrového objíždění bezohlední řidiči nenávidět a vytrubovat ještě víc?  

Ne, nemám rád slovo cykloterorizmus a ani dělení společnosti na nesmiřitelné tábory, ať už se tak děje v jakékoli oblasti. Obávám se však, že právě projednávaný zákon o povinném odstupu metr a půl při předjíždění cyklistů spíš přileje olej do ohně, než aby zvýšil něčí bezpečnost.

Patřím do obou táborů, jsem řidič i cyklista. Respektive bývalý cyklista, ale říká se, že kdo se jednou naučí jezdit na kole, už to nikdy nezapomene, takže je to v zásadě jedno. Na kole jsem brázdíval zejména silničky v Posázaví za svých mladých let, když ještě neexistovaly cyklostezky a když byl provoz o hodně řidší než v současné době.

Tehdy to bylo vůbec jiné, nebyly žádné vytuněné cyklistické kombinézy, o helmách ani nemluvě. Člověk si pomocí moderní techniky nemohl počítat, jestli dnes ujel víc kilometrů a zdolal víc kopců než den předtím, a pokud náhodou zabloudil, neměl k dispozici chytré krabičky, které by mu radily kudy dál. Jenomže mně to nevadilo, prostě jsem si sichrhajsou sepnul dole gatě, aby se mi nezamotaly do řetězu, naskočil na svou stařičkou Esku a šlápnul do pedálů. Buď se jen tak kochat přírodou, dojet na to či ono místo a podívat se, jak to tam vypadá, zajet babičce do města Sázavy pro něco do krámu nebo sjet k řece Sázavě se vykoupat. Jezdíval jsem hlavně sám, někdy s kamarádem a později se svou budoucí manželkou Soňou.

Řidiči mi nevadili. Když na mě někdo zatroubil, bral jsem to jako signál: „Hele, kluku, bacha, jsem za tebou, tak ne abys udělal manévr a vjel mi rovnou před auťák.“ A jen tak zlehka jsem mávnul levou rukou podél těla odzadu dopředu, abych mu odpověděl: „Jen jeď, panáčku, však já o tobě vím.“ Ale jo, přiznám se, že jak s tím kamarádem, tak i se Soňou jsme to občas vzali vedle sebe, tak jak se to správně nemá dělat. Ale to byly spíš výjimky, a když něco jelo, snažili jsme se honem vrátit zpátky jeden za druhého.

Řídit auto mě už před autoškolou začal učit můj tatík, párkrát mě na tajňačku posadil za volant našeho embéčka na těch samých silničkách, na kterých jsem jezdíval na kole. A vždycky mi kladl na srdce: „Honzo, při předjíždění cyklistů si dávej obrovského majzla, nikdy nevíš, jak se zachová, může se třeba ohlídnout a nečekaně ti vybočit rovnou do cesty.“ Dodnes si pamatuju, jak mě jednou vynadal, když jsem nějakého človíčka na kole minul tak sotva o půl metru. Tahleta taťkova výchova mi nějak přešla do krve, a i když si to neměřím, dodnes ty cyklisty objíždím velkým obloukem bez ohledu na nějaký zákon.

Jo, takhle nějak to tehdy v pohodě fungovalo a s o něco větší opatrností by to šlo i dneska za daleko hustšího provozu aut i bicyklů, kdyby… Kdyby krom normálních, opatrných a ohleduplných lidí neseděli za volanty a za řídítky magorové, kteří si myslí, že jim ty silnice prostě patří. Mám jejich kousky vyjmenovat? Radši ne, to bychom tu byli do zítřka, tak za každou skupinu aspoň po jednom. „Kašlu na to, že je tady šedesátka, toho troubu před sebou prostě předjedu a támleten nekňuba co jede proti nám na kole, ať si klidně uhne do škarpy!“ Anebo z druhé strany: „Né, né, né, my si to prostě musíme rozdat, kdo tam bude dřív pěkně v hloučku přes celou silnici a ten hlupák v autě, ať se pěkně courá za náma!“ A tak dál, a tak dál, takových situací je spousta, jestli jezdíte v autě nebo na kole, určitě to znáte sami.

Podle mého názoru je tenhle „jeden a půlmetrový“ nový zákon dost k ničemu, je to taková zbytečná buzerace, která má ukázat, že jsme zas o něco modernější a světovější. Bezpečnost na silnicích to nezvýší, protože víc než o zákonech je to všechno o lidech, o jednotlivcích. Kdo doteď jezdil rozumně autem, tak si ten dostatečný odstup při předjíždění cyklistů už tak jako tak udržoval, a na kole se choval tak, aby ho mohla auta v pohodě předjíždět. A ti ostatní, nesmiřitelní se stejně nezmění, zůstanou bezohlední a jen budou ještě víc nadávat na lidi z opačného a pro ně nepřátelského tábora.

Závěrem ještě postřeh, nevím zda pro zasmání nebo pro povzdech nad absurditou zákonů. Kolega, co jezdí do práce na bicyklu, mi dnes ráno říkal, že předjížděl takový ten veliký pomaličku jedoucí auťák, který tlustou hadicí vysává nepořádek, nahromaděný na kraji ulice hned u obrubníku. A ptal se mě, jestli se i on coby cyklista nedopustil přestupku proti chystanému paragrafu, když se ho dovolil objet s míň než jeden a půlmetrovým odstupem.

Tak šťastnou a bezpečnou cestu vám všem. Je jedno, jestli sedíte za řídítky nebo za volantem, hlavně se nesrazte s nějakým nesmiřitelným hlupákem.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/snemovna-predjizdeni-cyklistu-zakon-o-provozu-na-silnicnich-komunikacich-exekuce.A210414_080518_domaci_kop