Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají I.

Krtkem na Slinták (pro nezasvěcené metrem na náměstí I. P. Pavlova) jezdíme v Praze už bezmála 40 let, tedy přesněji řečeno od 9. května 1974.

I když už dost dlouho v Praze nebydlím, jezdím tam do práce a slýchám tu větu z nadpisu od chvíle, kdy zazněla poprvé, až do dnešních dnů. Pravda, zpočátku mělo metro jen jednu trasu, a k tomu ještě kratičkou, vedla z Florence (dříve Sokolovská) na Kačerov. Tehdy jsme mu s klukama přezdívali milimetro. Metro bylo pojato výrazně na „sovětský způsob,“ a tak na něm byly využity vagóny sovětské výroby, přestože naši konstruktéři měli připravené vozy mnohem lehčí a energeticky úspornější. Bylo kvůli tomu dokonce nutné vyztužit nuselský most.

V roce 1978 vznikla ve stanici Muzeum první křižovatka, když byl otevřen úsek trasy A, vedoucí z náměstí Míru do Dejvic, na tehdejší stanici Leninova. V tu chvíli už metro ztratilo svou potupnou přezdívku milimetro a dočkalo se o něco příznivější, konkrétně jsme mu začali říkat centimetro. S postupem času pak přibývaly nové stanice a další trasa, jak ukazuje následující celková tabulka a orientační plánek (původní názvy stanic jsou v tabulce uvedeny v závorce):

Rok	Trasa	Z	Do
1974	C		Kačerov
1978	A
1980	C	Kačerov
1980	A		Želivského
1984	C
1985	B
1987	A	Želivského	Strašnická
1988	B
1990	A	Strašnická	Skalka
1990	B	Florenc	Českomoravská
1994	B		Zličín
1998	B	Českomoravská
2004	C		Ládví
2006	A	Skalka
2008	C	Ládví	Letňany

Dnešní pražské metro má 57 stanic, délku 59,3 km a denně přepraví až milion cestujících. S londýnským nebo pařížským metrem se sice srovnat nedá, ale své označení si už zaslouží.

Bývá sice občas přecpané, ale je spolehlivé. Tedy až na ojedinělé výjimky, nejrozsáhlejší výluku zažilo při povodních v roce 2002. Občas je nějaká stanice uzavřená z důvodů rekonstrukce, co pamatuji, tak jednou nejezdilo kvůli stávce odborářů, ale nejčastěji je jeho provoz omezen bohužel z důvodů nejtragičtějších. Když někdo zoufalý ukončí svůj život skokem pod vlak.

Řečeno možná trochu vzletně „krtek budiž pochválen.“ Pamatuji na doby před jeho zavedením, konkrétně před zprovozněním trasy A jsem denně jezdíval autobusem „stopětatřicítkou“ z vršovického Edenu do Dejvic, a vzpomínám, že to nebylo nic příjemného.

Občas o trochu humoru, jindy o zlost, pohoršení nebo dokonce o nebezpečí se dokážeme postarat my sami, cestující. Ale o tom zas někdy příště.

Zdroje: Wikipedia, www.praha.eu