To zas budou nekorektní Vánoce!

S končícím adventem přibývají v televizním vysílání klasické české pohádky. Jev, který je na první pohled sice snad bohulibý, ale ve skutečnosti nepřijatelným způsobem zakořeňuje v divácích ideologicky nekorektní pohled na svět.

Situace je závažnější, než bychom si možná mysleli, protože tyto pohádky sledují a budou sledovat především děti. Tedy generace, která nás v budoucnu nahradí a bude to tady mít všechno na starosti. Vychovávat tuto generaci v duchu středověkých a v dnešní době už dávno překonaných škodlivých homofobních, rasistických a antiekologických schémat je přímo zločinem. Uplynulý pátek jsem na ČT1 zhlédl pohádku Princezna a písař, a dočista jsem se zhrozil. Pokusím se ji nyní trochu rozebrat a upozornit vás na její nejzávažnější prohřešky.

Děj pohádky je celkem jednoduchý. Hlavní postavou je vedle princezny Amálky mladík Janek, který se má stát dvorním písařem. Jednoho dne se na zámku objeví údajný šlechtic Dietrich, který je ve skutečnosti podvodníkem, a požádá krále, aby mu přes noc nechal pohlídat truhlu s diamanty. Král tímto úkolem pověří Janka, avšak jeden z Dietrichových kumpánů z něj truhlu úskočně vyláká a zmizí.

Janek je obviněn, hrozí mu smrt, a aby toho nebylo málo, král přislíbí Dietrichovi Amálčinu ruku plus půlku království jako odškodnění za ztracené diamanty. Amálka Dietricha nechce a oběma mladým nezbývá, než ze zámku společně utéct a prchat před královským vojskem. Následují další peripetie, v nichž se Janek s Amálkou málem utopí v bažinách, ze kterých je na poslední chvíli zachrání poustevník Přibík. Tedy mnoho let ztracený Jankův otec, jenž se kdysi vydal polapit zločince, který tehdy zabil královnu. Oním zločincem se shodou pohádkových okolností ukáže být právě Dietrich.

Už, už to vypadá, že se Dietrich nakonec zmocní vlády nad celým královstvím a jeho kumpáni zabijí krále, ale nakonec to jako v každé normální pohádce dobře dopadne. Dietrich je odhalen, se svými kumpány potrestán, Přibík se vrací ke své ženě a princezna Amálka si bere Janka, jemuž král předává vládu nad svou zemí. Tedy klasika, pokud jste tu pohádku viděli, víte své.

No jo, klasika. Klasika líbivá, leč pro dnešní moderní a korektní dobu nepřijatelná, ba přímo ideologicky jedovatá. Tak třeba hned v jedné z úvodních scén cvičí velitel stráže Janka a jeho dva kamarády v šermování. To je špatně. Šerm je pohybově náročná činnost, při které po sobě šermující osoba zanechává výraznou uhlíkovou stopu, protože vyprodukuje obrovské množství CO2, navíc v krátkém čase. Lepší a přijatelný by byl šerm virtuální, v němž by hoši seděli s tablety nebo mobily v rukou a šermovali pouze drobnými hbitými pohyby prstů. Pokud namítnete, že v době, v níž se děj pohádky odehrává, ještě takové technické samozřejmosti neexistovaly, mohli by si to kluci klidně a jednoduše rozdat v šachách, v dámě nebo třeba v piškvorkách. Případně v mariáši, když byli tři.

Dalším hrubým prohřeškem proti ochraně přírody je skutečnost, že Janek s Amálkou při útěku ze zámku přelézají přes střechy městečka, případně běží a jejich pronásledovatelé jedou na koních. Tedy další naprosto zbytečná produkce oxidu uhličitého. Přitom náprava tohoto prohřešku se přímo nabízí, jsme přece v pohádce, a tak by se veškerá tato pohybově náročná činnost mohla odehrávat pomocí kouzel, která by aktéry teleportovala jak horizontálním, tak i vertikálním směrem energeticky téměř zadarmo. Anebo pokud nemáte rádi kouzla a představovali byste si něco modernějšího, bylo by možné s výhodou použít vznášedla, pochopitelně na elektrický pohon.

Neekologických prohřešků by se při podrobnějším rozboru našlo jistě mnohem víc, ale to bychom tu mohli být klidně až do rána. Nyní se raději zaměřme na hrubé chyby jiného charakteru. Tak třeba otřepané schéma takových pohádek: král (někdy s královnou), princezna a jakýsi chasník, který princezně pomůže z nesnází a nakonec se sám stane králem. Můžete mi, prosím vás, říct, proč je rozhodující osobou vždy král, maximálně tak občas doprovázený královou, která mu pouze přizvukuje? Proč by tam někdy, například zrovna v této pohádce nemohla být v roli vládkyně královna jako taková? Vždyť to je čirý a zlatěryzoucí sexizmus! Aha, oponujete, že to nejde, protože královnu před léty zavraždil Dietrich. Ale to se přece vůbec nevylučuje, zavražděná královna mohla mít za manželku královnu, která po její smrti panovala samotná až do doby, než předala královskou korunu Jankovi. To by bylo korektní nejen z hlediska rovnoprávnosti pohlaví, ale i z pohledu sexuální orientace.

Koukám, že už jsem z té nekorektní pohádky sám poněkud zblbnul, když říkám, cituji se: „než předala královskou korunu Jankovi.“ Konec citace. Koruna by neměla být předána Jankovi, nýbrž Jance, případně ještě lépe osobně jménem Janko. Tedy mladému člověku, který se pohlavně necítí být ani mužem, ani ženou, nýbrž něčím úplně jiným. Třeba nákladním automobilem, růží nebo šatním molem. A abychom dovedli pohádku zcela do souladu s ideami dnešní doby a zbavili ji i rasistického zabarvení, Janko, které přebírá vládu nad královstvím, by nemělo být bělochem, nýbrž černochem, Romem, Asiatem nebo alespoň indiánem.

Pohádka Princezna a písař není zdaleka jediná, která hrubě porušuje jmenovaná pravidla, a já si nedělám nejmenší iluze, že štědrovečerní premiéra Tajemství staré bambitky 2 bude v tomto ohledu lepší. Jenže co s tím? Jak naložit s pohádkami a jinými žánry, aby nepěstovaly v divácích, zejména v těch mladých nekorektní pohled na svět?

Jeden nápad bych možná měl. Pamatujete si na jednu z hlavních postav Orwellova románu 1984, na muže, který měl za úkol přelepkami opravovat staré a ideologicky neplatné texty v novinách v archivu? Dnes bychom potřebovali podobný úřad, jako byl ten, v němž byl onen člověk zaměstnaný. Úřad, který by dnem i nocí bděl nad korektností literárních, filmových, televizních a dalších děl, prováděl v nich patřičné úpravy a teprve poté je zpřístupňoval veřejnosti. Pokud si se zřízením takového úřadu jakožto odpradávna byrokratická velmoc pospíšíme, tak letošní Vánoce budou poslední nekorektní. Příští už budou sice z pohledu diváků plné nekoukatelných pohádek a filmů, ale z hlediska ekologie a přístupu k menšinám zcela korektní a v souladu se všemi oprávněnými požadavky dnešní moderní doby.