Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Řidič protiva

„Jeníčku, já nemám drobné, snad nepojede pan Hořejší,“ vylekala se tehdy moje babička. Byl začátek šedesátých let minulého století a já coby malý školák trávil prázdniny u své prarodičky v Posázaví.

Bydleli jsme ve Stříbrné Skalici, ve vsi, která se honosila jen pár obchody se základním zbožím. Když bylo potřeba zakoupit něco speciálnějšího, museli jsme se vydat autobusem do nedaleké Sázavy. Tedy ne do řeky, v té bychom toho asi moc nepořídili, nýbrž do města s tehdy oficiálním názvem Sázava nad Sázavou.

Už ani nevím, co nám to tenkrát dosloužilo, snad topůrko od sekery nebo nějaký letitý kus nádobí. Babička jukla na svůj krasopisně inkoustovou tužkou opsaný jízdní řád a rázem zenergičtěla, mělo to jet za pár minut. Pak zkontrolovala obsah peněženky a ztvrdla v rysech. Pár haléřů a k tomu padesátikoruna, to byl tehdy obrovský peníz, nad kterým by pan Hořejší určitě lamentoval.

On se ten řidič ve skutečnosti jmenoval jinak, ale my mu tak říkali pro jeho povýšenost. Velitel autobusu, který byl vždy, dokonce i v nejparnějších vedrech vzorně navlečený do autobusácké uniformy, přísný a nerudný na cestující. Stačilo, aby mu nastoupil někdo v zablácených botách nebo ve špinavých montérkách, a hned nadával: „Člověče, vy mi zaděláte celej autobus!“ A opilci? Jakmile na někom poznal, že je trochu víc pod párou, prostě ho nepustil dovnitř se slovy: „Jen si běžte pěkně pěšky, aspoň vystřízlivíte!“

Autobus jsme toho dne stihli a samozřejmě jako na potvoru ho řídil pan Hořejší: „Ženská, když někam jedete, máte se postarat, abyste měla drobný,“ neodpustil si zavrčet na mojí babičku. Ale lístky nám prodal, snad za trest vrátil na padesátikorunu samou drobotinu a ještě se zamračil: „Toho malýho kluka si ohlídejte, ať mi tady nenadělá nepořádek!“

Usadili jsme se kousek za řidičem, já pěkně k okýnku a babička do uličky. Autobus se dal do pohybu, zastavil ve stanici U Konvalinků, pak Na Marjánce a potom to stočil podél řeky. Řeka byla po několikadenním vydatném dešti kalná a zlověstně vzedmutá, a v zátočině, pověstné nebezpečnými víry při velké vodě, se nad hladinu skláněl starý strom.

„Proboha, ten kluk se topí!“ Vykřikl na celý autobus kdosi z cestujících a všichni obrátili hlavy tím směrem. A opravdu. Na břehu stáli dva výrostci, od pohledu jim mohlo být tak patnáct, šestnáct. První byl otočený k silnici, cosi křičel a zoufale mával rukama. Druhý seděl na bobku na samém kraji břehu a natahoval ruku nad vodu ke třetímu. A třetí? Ten byl v rozbouřené vodě, jednou rukou se křečovitě držel tenké haluze starého stromu, hrozící co nevidět rupnutím, a druhou se snažil dosáhnout k podávané ruce. Marně. Kluci byli od sebe moc daleko a navíc tam byl nejspíš opravdu vír, který s výrostkem ve vodě pořádně zmítal tak, že mu co chvíli stáhnul hlavu pod hladinu.

Pan Hořejší prudce zabrzdil, popadnul smeták, vyběhnul z autobusu a cestou na krátkém svahu od silnice k řece bleskově zhodnotil situaci. Pak se předloktím levé ruky pevně zaháknul za silnou vodorovnou větev stromu, v nablýskaných polobotkách vstoupil do kalného proudu a opatrně se posouval co nejblíž ke klukovi ve vodě. Pravou rukou pevně uchopil smeták za tyč těsně za tou částí, jíž ještě před chvilkou vypígloval svůj autobus a volný konec se snažil namířit co nejblíž k topícímu se klukovi. „Chyť se! Rychle, než se utrhneš!“ Křičel na něj.

Oba dva chvilku bojovali s rozbouřeným živlem, kluk se ještě párkrát potopil, několikrát hrábnul vedle, až se mu konečně podařilo zachytit nabízený konec smetáku. „Teď se drž! Obouma rukama!“ Zakřičel znovu pan Hořejší. Pravou rukou přitahoval kluka k sobě, levou se z plných sil snažil posouvat po nízké větvi ke břehu. Několikrát uklouznul, sakroval, nadával, až nakonec kluka vytáhnul.

„Kde bydlíš?“ Zeptal se pan Hořejší zachráněného kluka hned poté, co odeslal párek cestujících z první sedačky kamsi do nitra vozu a celého zmáčeného ho usadil na jejich místo.

„V ro... V rovnejch. V tom žlu... žlutým domku za potokem,“ drkotal kluk zubama.

Řidič se nikoho na nic neptal, sundal si sako autobusácké uniformy, hodil ho klukovi přes ramena, otočil vůz a vrátil se asi kilometr zpátky do vsi. Tam zastavil, dovedl kluka až domů a předal ho paní, která zrovna věšela prádlo na dvorku. Nejspíš jeho mamince, ta jen spráskla ruce, pokřižovala se a hnala ho sviňským krokem dovnitř.

Pak jsme se znovu vydali na cestu. Pan Hořejší už zdaleka nebyl tak vzorně upravený jako obvykle. Teď řídil v mokrých polobotkách, kalhotách umáčených nad kolena a jen v košili, sako nechal položené na první sedačce, kam prve usadil toho kluka. V autobusu bylo hrobové ticho, nikdo neprotestoval kvůli zdržení, většina lidí obdivně pokukovali po řidiči, jen dvě staré babky si kdesi vzadu něco potichu šuškaly. Když jsme znovu míjeli onu zátočinu řeky s vírem, zbylí dva kluci tam ještě stáli. Na něčem se dohadovali, rozhazovali u toho rukama, a jakmile spatřili náš autobus, zmlkli a zírali na pana Hořejšího s otevřenými pusami.

V Sázavě byla konečná, řidič tam míval delší pauzu a pak obracel autobus zpátky. I když jsme tam dorazili se zpožděním, stačili jsme s babičkou zakoupit ono potřebné topůrko nebo kus nádobí, už nevím.

„Jeníčku, to je panečku pašák,“ pravila babička, když jsme čekali na zastávce a ona uviděla za volantem autobusu pana Hořejšího. Polobotky měl možná ještě trochu mokré, kalhoty oschlé a umačkané, a sako asi zevnitř poněkud vlhké, jak ho prve navlékl klukovi, ale nedal na sobě nic znát. Tvářil se přísně jako obvykle, mě sjel nedůvěřivým pohledem, abych mu nenaděl v autobusu nepořádek, ale v očích měl zvláštní světlo. Světlo pokory člověka, který před chvilkou někomu zachránil život.

Autor: Jan Pražák | pondělí 13.3.2023 14:34 | karma článku: 32,75 | přečteno: 866x
  • Další články autora

Jan Pražák

Příběh jednovaječných dvojčat

Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné, rozeznat nás od sebe dokázala jedině maminka.

13.7.2024 v 7:07 | Karma: 15,52 | Přečteno: 260x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Proboha, lidi, pohlídejte mi ji!

Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.

9.7.2024 v 14:34 | Karma: 29,28 | Přečteno: 832x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Usmíření na poslední chvíli

Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.

6.7.2024 v 7:07 | Karma: 29,83 | Přečteno: 861x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Ukaž, co to tady máš?

„Ukaž, otoč se... Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je dokonce flek, dej to sem, rovnou je strčím do pračky. A tu košili si zítra taky vezmi čistou, prosím tebe, ať mi nechodíš do práce jako vandrák.“

2.7.2024 v 14:34 | Karma: 25,11 | Přečteno: 791x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Zralá plnoštíhlá dáma ve dvoudílných plavkách

„Dokázal by sis mě představit v dvoudílných plavkách?“ Zeptala se mě Maruška zkoumavým hlasem, když jsme spolu jednoho z prvních letních podvečerů seděli na cukrárenské předzahrádce.

29.6.2024 v 7:07 | Karma: 27,03 | Přečteno: 967x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Spadlý strom v Praze zranil dva lidi. Bouřky v Česku komplikovaly dopravu

6. července 2024  11:58,  aktualizováno  22:56

Silné bouřky, které v sobotu večer přecházely přes Česko, za sebou zanechaly mnoho škod, potíže v...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Biden se znovu ostudně přeřekl. Prezident Putin, představil Zelenského

12. července 2024  6:35,  aktualizováno  11:22

Joe Bidenovi se opět nepodařilo přesvědčit veřejnost, že je duševně schopen vykonávat funkci...

Britská policie zadržela v souvislosti s nálezem těl v kufrech podezřelého muže

13. července 2024  15:34

Britská policie v sobotu ráno zadržela muže v souvislosti s nálezem lidských pozůstatků ve dvou...

Šátek na hlavu a svoboda pro Palestinu. Studenta za to vyhostili z Emirátů

13. července 2024  14:26

Student Newyorské univerzity v Abú Zabí byl deportován poté, co na slavnostní promoci nosil...

KOMENTÁŘ: Letištní zavazadlové peklo. Proč chaos na Ruzyni přesáhl obvyklé meze

13. července 2024

Premium Když člověku na dvou ze tří dovolených rozmlátí letecký dopravce kufry, začne se jeden téhle fáze...

Zaplavená dálnice, evakuovaný tábor. Hasiči měli pernou noc kvůli bouřkám

13. července 2024  7:12,  aktualizováno  12:29

Bouřky se silným deštěm během páteční noci značně zaměstnaly hasiče. Po celé zemi si připsali na...

Každý pátý člověk na planetě řeší neplodnost. V Čechách to může být i 15 %
Každý pátý člověk na planetě řeší neplodnost. V Čechách to může být i 15 %

O někoho se opřít a nebýt v tom sama… To byl hlavní impuls, proč Anna Sedláková a Karolína Krejčová založily projekt Indiánky. Obě dvě slyšely ve...

  • Počet článků 2153
  • Celková karma 27,23
  • Průměrná čtenost 1309x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.