Ranní doteky

Některé dámy zůstávají i v dlouholetém vztahu stydlivé, a při něžných chvilkách dávají přednost tmě. Ne tak ta má. Tma jí sice nikterak nevadí, ale nejraději má za kulisu ranní rozednívání, intimní tlumené světlo, v němž se již mé oči mohou začít kochat krásou jejích obrysů.

Spáváme odděleně, a já si mohu být jistý, že jakmile se za okny objeví první paprsek počínajícího dne, přijde mě obšťastnit svou návštěvou. A tak v tomto letním období můj spánek i ve všedních dnech končí daleko dřív, než mi zazvoní budík. O víkendech je to ještě výraznější, zrovna dnes jsem si představoval, jaké by bylo příjemné, kdyby mi bylo dáno procitnout až ve chvílích úplného vyspání. Leč takového štěstí jsem se nedočkal, rozhodla se mě potěšit svou blízkostí již o půl páté, aby mi přinesla ještě větší štěstí, než mi může poskytnout obyčejný spánek. Na podzim a v zimě, když je den kratičký, nepohrdne ranní tmou a přispěchá za mnou dávno před rozbřeskem.

Čert vem nějaký spánek, i když o tom ranním se říká, že je nesladší. Ani ty nejnádhernější sny nemají šanci obstát v konkurenci chundelatých něžností mé tříbarevné kočičí dámy.