Překvapivý důsledek očkování proti covidu

„Radši se ke mně moc nepřibližuj, ať nechytíš babičkovskou nemoc!“ Varovala mě kamarádka Lenka, když jsem ji letos zjara potkal. Instinktivně couvla, dala si ruku před ústa, zakašlala a nenápadně si otřela nos kapesníkem.

„Babičkovskou nemoc? Proboha, co to je?“ Vyvalil jsem překvapeně oči.

„Ale vždyť to určitě znáš,“ pustila se Lenka do vysvětlování. „Taky máš vnoučata a dobře víš, že od dětí se daleko snáz nakazíš virózou než od nás dospěláků.“ Nezbylo mi, než jí dát zapravdu. Logicky si to vysvětlit nedokážu, ale něco podobného tvrdí spousta prarodičů hlídačů a též s tím mám svou zkušenost.

„Takže nejen babičkovská, ale i dědkovská, hlavně se brzy uzdrav,“ pokusil jsem se to vzít s humorem.

Jenomže Lenka se neusmála. Znova se vysmrkala a pravila: „Víš, kamaráde, vnoučata, nevnoučata, nikdy jsem taková nebyla. Jako prodavačka se celý život pohybuji mezi lidmi i dětmi a často se stávalo, že jsem tam u nás v cukrárně v době viróz zůstala jako jediná zdravá, všichni ostatní kolem mě popadali. A teď to mám už poněkolikáté za sebou. Asi holt stárnu.“

S tím jsme se tehdy rozloučili a mně přišlo Lenky líto. Znal jsem ji jako veselou kopu, plnou humoru, vstřícnosti a energie, ale teď byla pobledlá a bez nálady, jako by z ní ty protivné nemoci vysály veškerou radost ze života.

V následujícím období jsem Lenku moc neviděl, přestože bydlíme nedaleko od sebe. Celou dobu byla víc nemocná než zdravá a se svými mladými se prakticky nemohla stýkat. Dokonce musela zrušit už dlouho naplánovanou letní dovolenou, na kterou se tolik těšila. Pokud jsem ji náhodou zahlédl, vypadala vyčerpaně, pohubla a dělala dojem, jakoby za těch pár měsíců zestárla o několik let.

***

„Tak už je mi konečně trošku líp, teď se jen modlím, abych vydržela,“ pochlubila se mi Lenka minulý týden, když jsem ji zahlédl cestou z autobusu na zahrádce jejich domku. Chvilku jsme si povídali přes plot a ona pravila, že jí to dohnalo vypravit se za imunologem. Ten ji vyšetřil, odebral vzorky a vyslovil několik teorií s tím, že je potřeba počkat na výsledky. Zeptal se jí, jestli byla očkovaná proti covidu, a když dostal kladnou odpověď, prohlásil, že se v současné době množí případy, kdy jsou dřív zdraví a odolní takto očkovaní lidé opakovaně nemocní. Není to probádané a ani se o tom moc nemá mluvit, ale, laicky řečeno, genetické RNA vakcíny u těchto případů zblbnuly fungování lidského imunitního systému, který zbytečně stále dokola bojuje proti covidu, i když ho člověk nemá. Tím se imunita vyčerpává a už jí nezbývá dost síly, aby se bránila proti ostatním běžným nemocem.

„Teď jen doufám, že to není můj případ. Až to budu vědět, tak se ozvu, jak jsem dopadla,“ uzavřela Lenka naše přesplotové klábosení a zalezla dovnitř, aby si trochu odpočinula.

***

Lenka dodržela svůj slib a uprostřed tohoto týdně se mi ozvala telefonem. Zněla vyčerpaně a měla hrubý zastřený hlas, trochu jako kdyby proflámovala celou noc. Nicméně důvod byl jiný.

„Tak je to vážně pravda, naměřili mi hodnotu přes tři tisíce,“ pravila.

„Tři tisíce čeho, proboha?“ Zeptal jsem se zmateně.

„No, nějakých protilátek proti covidu (odborník nechť upřesní jakých), přestože ho nemám a normální hodnoty jsou prý o jeden až dva řády nižší.“

„A co se s tím dá dělat?“

„To pan doktor imunolog neví. Je to něco nového, přímá léčba není známá, jenom mi dal nějaké prášky na posílení imunity a doporučil, abych jedla to a ono, ale nejedla tamto, aby se moje vyčerpaná imunita posilovala přirozeným způsobem. Jinak prý nezbývá, než čekat, až se s tím organizmus vypořádá sám, jestli to teda dokáže. No, a taky jsem musela zase ke své praktičce, od včerejška mám angínu, horečku a beru antibiotika. Bože, já už se z toho zblázním.“

„Můžu Ti nějak pomoct?“

„Ne, radši sem za mnou nelez. Ani ty, ani Soňa. Díky, seš hodnej, ahoj, pokusím se usnout.“

Lenka přerušila hovor a přiměla mě k zamyšlení. Sám jsem se nechal proti covidu očkovat několikrát, svému okolí jsem to doporučoval a ani u sebe nebo u někoho dalšího krom Lenky jsem podobné dlouhodobé následky neviděl. Nejsem odborník, vidím to laickýma očima, ale každopádně se nedomnívám, že by si to Lenčin imunolog celé vymyslel. Jakkoli je mi jasné, že očkování proti covidu zachránilo miliony životů, bylo ušito horkou jehlou. Ono to v té době ani jinak nešlo, nebyl čas ho pořádně otestovat a odhalit všechny možné důsledky. 

Od té doby se covid stal běžnou nemocí, občas povystrčí růžky a stále se proti němu očkuje. Nechci nikoho ovlivňovat, pokud vám to radí odborník, klidně se nechte naočkovat, ale já už si tohle žihadýlko dát nenechám. To se radši spolehnu na vlastní imunitu, která naštěstí zůstala nezasažená.

A hlavně budu držet palce Lence, ať se z toho co nejdřív jednou provždy vykřeše, aby zas mohla být to veselou vstřícnou dámou za cukrárenským pultem a radovat se ze svých vnoučat bez opakovaných babičkovských nemocí.