Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Parkujete na Pražáka nebo jako vidláka?

Mému utajenému investigativnímu zpravodaji se s několikanásobným nasazením vlastního života podařilo rozkrýt překvapivé zákonitosti ve způsobu parkování podle místa bydliště jednotlivých řidičů.

Zpravodaj s kódovým jménem Mínus pí (–?) zkoumal hustotu výskytu supermarketového lišeje, tedy různých oděrek a šrámů na dveřích vozidel na jednotlivých místech naší republiky. Došel k překvapivému závěru, že četnost tohoto úkazu se přímo úměrně zvyšuje s počtem obyvatel zkoumaného sídla, a nejčastější je tedy v Praze. Zjistil, že na místech, kde se parkuje v řadách vedle sebe většina řidičů, přijíždějících ve vozidlech s pražskou registrační značkou, staví své vozidlo do těsného sousedství již přítomných aut. Z toho tedy vyplývá, že pokud někdo zaparkuje „na Pražáka,“ nedává šanci nejen svému sousedovi, ale ani osádce vlastního vozu k výstupu či nástupu, aniž by došlo ke vzniku supermarketového lišeje.

Parkování „na Pražáka“ a tím pádem vznik zmíněného lišeje je v místech s hustou aglomerací obyvatelstva logické, protože je třeba šetřit místem, kterého je tam chronický nedostatek. Mínus pí chtěl tento fakt zdokumentovat, avšak bohužel si nepočítal dostatečně obezřetně při fotografování, rozzuření Pražáci si ho všimli, chytli ho za límec a chystali se ho hodit po hlavě do Vltavy. Naštěstí se mu za cenu ztráty kabátu podařilo na poslední chvíli uniknout, avšak svůj fotoaparát, který chtěl před Pražáky schovat v kapse, tím pádem bohužel skončil ve vlnách pod Palackého mostem.

Na opačném pólu stupnice šířky rozestupů mezi vedle sebe zaparkovanými vozidly stojí jev, zvaný „parkování na vidláka.“ V optimálním případě to znamená postavit svoje auto tak, aby mezi námi a sousedním vozidlem vznikla sice hodně široká mezera, avšak ne natolik, aby se do ní vešlo další auto, i kdyby byl jeho řidič nejpražákovatějším Pražákem. S tímto jevem se Mínus pí setkával hlavně na venkově, avšak v řidším výskytu jej nalezl i ve velkých městech zejména u vozidel s registrační značkou z nějakého zapadlého kraje.

Zde mohu dokonce nabídnout i fotodokumentaci, kterou Mínus pí pořídil na jakémsi lesním parkovišti, kde byl majitel inkriminovaného vozidla zřejmě na výletě, a tudíž nemohl mého utajeného investigativního zpravodaje inzultovat vidlemi.

Nicméně podle dalšího zjištění Mínus pí se parkovací zvyky našich občanů neřídí pouze místem bydliště, ale i povahovými rysy. Zde jsou výsledky jeho pátrání teprve na počátku a zatím tedy mohu doložit pouze dva parkovací typy, a to „na hulváta“ a „na naivku.“ Není bez zajímavosti, že do první kategorie spadají převážně muži vyššího věku a do druhé mladičké ženy, avšak samozřejmě nejde o pravidlo bez výjimek.

„Představte si, pane, rovnou úzkou lesní silnici, na níž se stěží vyhnou dva osobní automobily. Přímý úsek je ukončený ostrou nepřehlednou zatáčkou, do které není vidět nejen kvůli stromům, ale i proto, že se nachází na vrcholu stoupání. V momentě, když jsem se k té zatáčce blížil, instinktivně jsem sundal nohu z plynu, abych snížil rychlost a mohl jí bezpečně projet. Vše by bylo v pohodě, kdyby na konci zatáčky za vrcholem nestál kousek od krajnice zaparkovaný vůz. Nu, pane, zleva jsem ho objet nemohl, protože do svahu proti mně supěl náklaďák, tak jsem šlápnul na brzdu a měl jsem co dělat, zastavil jsem za tím autem pár centimetrů. Zevnitř se zrovna soukal nějaký starší pán, a když jsem se ho zeptal, proč musel zastavit zrovna tam a proč aspoň neuhnul na široký travnatý pás na krajnici, tak mi odpověděl, že mi do toho nic není a že on má právo se jít vyčůrat, kdykoli a kdekoli potřebuje.“

Těmito slovy mi agent Mínus pí popsal svůj čerstvý zážitek s člověkem, parkujícím na hulváta, čímž vlastně definoval jmenovanou kategorii řidičů. Dlužno dodat, že se navzdory svým bohatým zkušenostem s prací v tajných službách ještě trochu chvěl, mluvil přerývaně a byl výrazně bledý ve tváři. Nabídl jsem mu panáka onoho nápoje, kterému se od jisté doby nesmí říkat rum, on se uklidnil, celé jsme to spolu rozebrali a došli k závěru, že výskyt parkovačů na hulváta je v našich krajích mnohem rozšířenější, než by člověk čekal a že si z neznámého důvodu vybírají vždy ta nejméně přehledná místa, ať už je to v přírodě nebo v zástavbě.

Po této rozpravě a po sklence oné hnědavé tekutiny „do druhé nohy“ se Mínus pí uvolnil a poněkud humornou formou mi popsal parkování na naivku.

„Víte, pane, škyt... (Mínus pí je sice již dlouho naturalizovaný Čech, avšak jakožto prapůvodem Angličan není na náš rum příliš zvyklý). Byla to sice pěkná kost, hmm, vypadala trochu jako obživlá Barbína, ale jak ten svůj maličkej fiátek postavila přesně doprostředka ouzký uličky, to bylo fakt šílený. Vyskočila z auta jak laňka, rajcovně zakroutila maličkou prdelkou a odcupitala do značkovýho butiku pro nový růžový lodičky. Škyt. Během chvilky se za ní udělal štrůdl auťáků a troubili snad všichni... troubové. Mimochodem, šéfíku, nemáte tady kousek štrůdlu, dostal jsem na něj strašnou chuť? No nic, nevadí, že nemáte, od pojídání jablečnejch závinů mě přece neplatíte. Teda abych to o tý Barbíně dokončil, když konečně vylezla z butiku, nesla si v rukou botky na jehlách, a na otázku, proč tak hloupě zastavila a proč tam byla tak dlouho, odpověděla: ‚Sláva, miláčkové, všechny vás mám ráda, konečně se mi podařilo sehnat střevíce, které mi barevně ladí s šaty, s kabelkou a s autem.‘ Nakonec odjela několika přískokama až napotřetí, protože jí to dvakrát chcíplo. Jo a děkuju, pane, za to pití, teď se omlouvám, vzal jsem si jako vedlejšák ochranku zájezdu švédských nudistek do Íránu na dovolenou a za dvě hodiny mi letí letadlo. Škyt.“

Později mi utajený investigativní zpravodaj Mínus pí svěřil, že íránská mise pro něj byla brnkačka ve srovnání s tím, co všechno zažívá na našich silnicích. Zároveň mi s jistými obavami v očích přislíbil další zkoumání parkovacích typů našich občanů.

Závěrem bych chtěl celé toto složité a poněkud pochmurné téma trochu odlehčit a svěřit se vám, vážení čtenáři, jak to mám s parkovacími typy já. Část života jsem prožil coby vidlák u své babičky v Posázaví, ale v té době jsem ještě naštěstí neměl řidičské oprávnění. To jsem si udělal až v Praze, kde jsem bydlel několik desítek let, abych se posléze přesunul opět na venkov, tentokrát do Polabí. Takže až někde uvidíte auto, které v Praze na přecpaných parkovištích nechává kolem sebe obrovské mezery a na venkově na volných prostranstvích se ke svým parkujícím sousedům nacpe tak natěsno, že nemohou otevřít dveře, vězte, že jsem ho tam s největší pravděpodobností postavil já. Tak mi to odpusťte, činím tak s hulvátskou naivitou. Nemusíte se však bát, vidle sice doma mám, rád s nimi kydávám, ale v autě je s sebou coby zbraň rozhodně nevozím.

Poznámka: Autorem fotografie je můj utajený investigativní zpravodaj, který mi udělil souhlas k jejímu zveřejnění.

Autor: Jan Pražák | neděle 6.8.2023 7:07 | karma článku: 32,98 | přečteno: 4994x
  • Další články autora

Jan Pražák

Oheň ve vlasech

Já vím, jsem potvora a s chlapy si jenom užívám. Jednou si začnu něco s tím, jsem s ním pár měsíců, poté ho pošlu k vodě a jdu do toho pro změnu s jiným. Odsuzujete mě? Možná na to máte právo, ale napřed si poslechněte můj příběh.

20.7.2024 v 7:07 | Karma: 15,94 | Přečteno: 244x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

To je jenom náš Pepíček, toho my tu máme skoro pořád

„Je mi strašné vedro, nevadilo by ti, kdybych dneska vyměnila kávu s větrníkem za zmrzlinový pohár? A přidáš se ke mně?“ Zeptala se Maruška jednoho odpoledne minulý týden, když jsme se po práci sešli v naší oblíbené cukrárně.

16.7.2024 v 14:34 | Karma: 24,58 | Přečteno: 801x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Příběh jednovaječných dvojčat

Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila. Už od samého začátku jsme byly úplně stejné, rozeznat nás od sebe dokázala jedině maminka.

13.7.2024 v 7:07 | Karma: 25,56 | Přečteno: 692x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Proboha, lidi, pohlídejte mi ji!

Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.

9.7.2024 v 14:34 | Karma: 30,69 | Přečteno: 933x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Usmíření na poslední chvíli

Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.

6.7.2024 v 7:07 | Karma: 30,19 | Přečteno: 913x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

Zelenskyj se začíná klonit k jednání s Ruskem, s Trumpem si dohodl schůzku

20. července 2024  8:49,  aktualizováno  15:26

Zelenskyj vůbec poprvé od ruské invaze na Ukrajinu naznačil, že je ochotný s Moskvou jednat. V...

Prigožinovu sochu někdo polil bílou barvou, do ruky mu dal napodobeninu penisu

20. července 2024  15:14

Náhrobek vůdce ruské žoldnéřské společnosti Wagnerova skupina Jevgenije Prigožina v Petrohradu...

Na obzoru je nová ropná velmoc. Namibie vyhlíží masivní těžbu i lepší zítřky

20. července 2024

Podoba jihoafrického státu Namibie se nejspíš během několika let k nepoznání změní. Země se totiž...

Hvězdou příštího ročníku Colours Of Ostrava bude dýdžejské duo The Chainsmokers

20. července 2024  14:57

Jednou z hvězd příštího ročníku Colours Of Ostrava, který se bude konat v termínu 16. až 19....

  • Počet článků 2155
  • Celková karma 27,18
  • Průměrná čtenost 1308x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.