Otřesné varovné obrázky by měly být nejen na cigaretových krabičkách

Před nedávnem zaplnily naše trafiky nechutné obrázky, na nichž je ukázáno, co všechno se může stát nám kuřákům, pokud se svým nešvarem nepřestaneme.

Nikoho však už nenapadlo, jak nebezpečné je i naše ostatní konání a že tedy i mnohé další výrobky by nás měly podobně odstrašujícím způsobem varovat. Zkusme si letmo projít běžný den a uvést jen pár příkladů.

Ráno nás cosi vzbudí, abychom vstali a šli do práce. Nezáleží na tom, jestli je to klasický budík, mobil nebo něco jiného. Dovedete si vůbec představit, jak je takové prudké vytržení z hlubokého spánku nebezpečné? Budící předměty by měly být ze zákona opatřeny vyobrazením rozbitých hlav po prudkém úderu do nočního stolku nebo třeba srdce, postiženého náhlou slabostí.

Rozespalí se odvrávoráme do koupelny a vlezeme pod sprchu nebo do vany. Náš mozek ještě nestačil pořádně procitnout, a tak koordinace pohybů a rovnováha vázne. Dveře sprchového koutu a okraj vany je tedy třeba vyzdobit fotografiemi komplikovaných zlomenin, způsobených uklouznutím.

Máme-li čas na domácí snídani, použijeme varnou konvici, opékač toustů nebo podobný důmyslný přístroj. Nejméně šedesát procent plochy těchto předmětů by mělo nést vyobrazení těžkých popálenin a opařenin, případně obydlí v plamenech. Případy takovýchto neštěstí nejsou vůbec ojedinělé a s ranním spěchem jejich pravděpodobnost prudce stoupá.

Vydáme se z domu a usedneme do auta, nastoupíme do autobusu, tramvaje nebo jiného dopravního prostředku a rázem se z nás stanou účastníci silničního provozu. O riskantnosti tohoto počínání asi netřeba nikoho přesvědčovat, to ví každý. Vše co jezdí od bicyklů až po kloubové autobusy by tedy mělo být označeno velkými obrazy těžkých dopravních nehod s fatálními následky. Nechci zacházet do detailů, kdo měl tu smůlu a někdy takovou nehodu viděl na vlastní oči nebo dokonce byl jejím účastníkem, ví své.

Poté dorazíme do zaměstnání. Pracoviště by vydalo na celou kapitolu, tak jen stručně o tom, čím bychom měli být varování už u vchodových dveří. Pády ze schodů spěchajících úředníků, mechaniků, konstruktérů, uklízeček a zástupců všemožných dalších profesí, neb všichni jmenovaní bývají v dnešní době obvykle pracovně přetížení. Dále obrazy neúspěšných resuscitací po infarktech a mrtvicích, způsobených dlouhodobým pracovním stresem, případně rozčilováním a prudkými hádkami na poradách. Obrazy poúrazových stavů ve specifických profesích, jako například pády z lešení ve stavebnictví nebo pády z višně ve státní správě.

Konečně padla a jdeme se věnovat volnočasovým aktivitám. Koupaliště, rybníky a akvaparky je třeba opatřit fotografiemi utonulých a také lidí s trvalým poškozením mozku, které se sice podařilo zachránit, leč příliš pozdě nato, aby byli schopni dalšího normálního života. Podobně je to s lyžařskými svahy, zde jsou namístě fotky otevřených zlomenin a podobně.

Pak přijde večer a mnoho z nás usedá k televizi nebo k internetu. Veškeré obrazovky těchto přístrojů by měly být překryty fotografiemi bláznů ve svěracích kazajkách, kteří už nejsou schopni ani mluvit a vyjadřují se pouze blekotavými skřeky. Ne nadarmo se televizi říka debilizátor a mnohé informace na netu si vpravdě zaslouží podobné označení.

Snad jediné, co by mohlo být relativně bez rizika, je postel, do které uléháme po celém dni, plném těch příšerných nebezpečí na každém kroku. Snad pouze ta by mohla být bez varovného označení. I když, kdo ví, i z té se dá ve spánku spadnout a zlomit si třeba ruku, i v té lze utrpěn nepříjemný úraz při vášnivém sexu. Tady snad ani nebudu psát, co by na takových varovných fotkách mohlo být.

Ty otřesné obrázky na cigaretových krabičkách jsme si nevymysleli my sami, myšlenku jsme převzali ze zahraničí. Teď je však řada na našich zákonodárcích, aby povinné používání fotografií všech těch dalších vážných nebezpečí včlenili nejprve do našich právních norem. Poté, aby ukázali celému světu, že nejsou jen zástupci nějaké bezvýznamné země a snažili se těmito opatřeními inspirovat i zbytek světa. Klidně mohou začít třeba u EU a až se jim to podaří, pokračovat dál a dál, aby se nakonec cítili těmi, kdo řídí běh tohoto světa.