Ničit umějí dobře, ale dokázali by taky něco vytvořit?

Ulice Hamburku připomínaly válečnou zónu. Nedostatečně připravení policisté marně bojovali proti běsnící armádě levicových radikálů, kteří se sjeli protestovat proti summitu G20. A proti globalizaci. A vlastně asi proti všemu.

Globalizace je nedílnou součástí dnešního světa a každopádně lze říct, že má své výhody i nevýhody. Též my jsme se v průběhu posledních desetiletí stali cílem globalizace, i u nás v něčem pomohla a v něčem uškodila.

Vezměme jako příklad porevoluční expanzi mamutích obchodních řetězců nebo gigantů rychlého občerstvení na naše území. Tedy například různá Tesca, Billy, Mc Donaldy a podobné obry, které bychom tu před listopadem hledali marně.

Navštívíme-li některý z těchto podniků, dočkáme se tam zboží, které je nezřídka méně kvalitní a dražší než v zemích, odkud daná značka přišla. Zaměstnanci mívají horší pracovní podmínky a nižší plat. Řetězce coby hlavní odběratelé zboží od místních producentů tlačí výkupní ceny jejich produktů dolů, výroba se pak stává nerentabilní. Na druhé straně řetězce relativně nízkými prodejními cenami ničí konkurenci drobných prodejců. Tedy jen a jen voda na mlýn běsnícím radikálům, kteří ničí vše, co se jim připlete do cesty.

Jenomže na druhé straně ony globálně sem (a nejen sem) proniknuvší řetězce dávají lidem práci. Sice mizerně placenou, ale dávají. A prodávají zde spoustu nejrůznějšího zboží. Sice často draho a v nevalné kvalitě, ale prodávají. Je tudíž otázkou, do jaké míry a zda vůbec by místní trh dokázal pokrýt jejich místo, pokud sem (nebo jinam) nepřišly.

Skutečnost, že globální řetězce znesnadňují podnikání drobným prodejcům, je sice pravda, ale i s tím lze leccos dělat. Dám pár příkladů. Řezník Franta Vonásek z Řevnic, pekař Jiří Votruba z Nuslí, prodejkyně všeho možného Věra Petrásková z Palmovky mají své krámky pár bloků od velkých supermarketů. Navzdory o něco vyšším cenám mají obchůdky stále narvané zákazníky, kteří by jim za jejich zboží pomalu utrhali ruce. Proč asi? Protože Frantovy jitrničky a Jirkovy rohlíčky jsou vždy čerstvé a skutečně kvalitní. Zboží od Věry se vám nerozpadne v rukou, jakmile ho doma vyndáte z tašky. Jména majitelů a místa těch krámků jsem si sice vymyslel, ale fenomén ochotných drobných prodejců s kvalitním, nezřídka vlastnoručně vyrobeným zbožím je skutečný. Je jich celkem dost, zaplaťpánbůh jich zvolna přibývá, a kdyby jim náš stát přestal házet klacky pod nohy, mohlo by jich být ještě mnohem víc.

A jak vlastně tito drobní podnikatelé souvisejí s globalizací? Stavějí ji do úplně jiného světla. Ukazují totiž, že pokud někdo opravdu umí, chce a tvrdě pracuje, strčí ty globální řetězce do kapsy. Navíc nám spotřebitelům dávají možnost volby, jestli si půjdeme například koupit sice trochu dražšího, ale opravdového buřta k Frantovi nebo jeho levnější náhražku plnou sóji vedle do supermarketu. Ale bacha, když si nepospíšíme, Franta své buřty vyprodá a nás zbyde jenom ten šunt z „globálu.“

Zajímalo by mě, kolik by těch řádících a všeničících radikálů v Hamburku umělo upéct a prodat pořádný bochník chleba jako pan Jiří z Nuslí, respektive ochotně poradit a prodat ten správný prací prášek jako paní Věra z Palmovky. Klidně se s vámi vsadím o basu skvělého piva z nového maličkého pivovaru z Posázaví, že by to nedokázal ani jeden. Protože kdyby to uměl, za prvé by si vážil poctivé práce jiných a nic by neničil, a za druhé by na své řádění neměl čas, neb by zrovna tvrdě makal.

A ještě jedna věc mě napadá, která staví všechny ty antiglobalizační ničitele do absurdní roviny. Tak schválně, myslíte, že rozmlátí výlohy v prodejně nějakého hypermarketu za Hamburkem a podpálí náklaďák, který ho zásobuje zbožím? Nebo spíš vytluče maličké pekařství Herberta Langa (opět smyšlené jméno) v centru města a zničí mu obě dodávky, na něž si pracně vydělal? Obávám se, že řáděním těchhle vandalů nejvíc utrpí obyčejní lidé, kteří za nic nemohou a jimž je celá globalizace úplně ukradená.