Není Petr jako Petr

Druhá kapitola z knihy Postřehy ze života, napsaná na sklonku zimy 2009/2010. Doufám, že nadcházející zima bude příjemnější.

Letošní zima dělá čest svému jménu. Buď mrzne, až praští nebo když mrazy trošičku povolí, tak přijdou záplavy sněhu, případně nejlépe obojí najednou. Toho sněhu je tolik, že už ho není ani kam odklízet a mráz by vystačil na několik zim. Lidé starší a střední generace říkají, že takové zimy bývaly pouze za dob jejich dětství. Je to zajímavé, s jedním názorem tohoto druhu jsem se setkal kdesi na internetové diskusi a jeho autor byl konkrétnější, své mladí, plné opravdových zim nasměroval do osmdesátých let minulého století. Lidé mé generace hledají ty krásně ladovské zimy o nějakých dvacet let dřív. Zřejmě je to proto, že člověk ve svém dětství vnímá zimu jinak, než když dospěje, dokáže se z ní více radovat, lépe si ji užívat, neb ještě není zatížen všelikými starostmi, které taková pořádná zima s sebou přináší.

Jak je to možné, že některé zimy jsou mírnější a jiné si na sobě dají záležet jak se sluší a patří, jako například ta letošní? Meteorolog by mi jistě odpověděl, odborně a zajímavě by se rozhovořil o tlakových výších a nížích, které ovlivňují proudění vzduchu v různých výškových hladinách, své povídání by okořenil výkladem o studených frontách, mořských proudech, slunečním záření a jeho kolísání v různých cyklech a podobně. Ekolog by se naopak rozhorlil a poskytl by mi vášnivou přednášku o nepříznivém vlivu lidské činnosti, způsobujícím globální oteplování a na mou zvídavou otázku jak to, že je mi při tom jeho oteplování taková zima, by mi dal najevo, že tomu vůbec nerozumím.

Můj názor je jiný, osobně se domnívám, že počasí má na starosti svatý Petr. Každá oblast na zemi má svého svatého Petra, který řídí počasí na svém území. Jednotliví svatí Petrové se občas navštěvují, nejen ze společenských důvodů, ale zejména proto, aby si navzájem předali zkušenosti a naplánovali společný postup do budoucnosti. Je pravděpodobné, že jednou za čas dokonce pořádají celosvětové konference, na kterých se předhánějí ve sdělování svých nejnovějších poznatků.

Bylo by zajímavé vědět, jakými způsoby a nástroji svatí Petrové to počasí vlastně řídí. Z pohledu nás lidí se nabízejí modely kdysi primitivní, dnes však plné technického pokroku, od řízení pomocí rozestavování kamenů do obrazců v pravěku, přes provázky v komíně za dob našich prababiček, až po nejmodernější digitální velíny v současnosti. Obávám se však, že skutečnost je docela jiná a způsob řízení počasí je jistě úplně prostý, na stavu lidské vědy a techniky naprosto nezávislý.

Stejně tak bude pravděpodobně prostá i odpověď na otázku proč je letošní zima tak chladná a štědrá na sníh. Zřejmě si náš český svatý Petr potřeboval po dlouholeté dřině trochu odpočinout a vzít si dovolenou. Bylo mu však jasné, že nemůže nechat naši zemi bez dozoru v otázce počasí, a tak se domluvil se svým ruským kolegou, který mu slíbil, že to tady za něj ohlídá. Vše tomu nasvědčuje, ten cizí Pjotr si to byl vyzkoušet už loni v říjnu, a proto padal sníh, který každého překvapil a nyní nám tady vaří počasí podle svých not, jak je zvyklý ze svých vlastních končin. Jen by mě zajímalo, co tomu náš svatý Petr řekne, až se vrátí. Možná mu konečně dojde jedna pravda prastará, že totiž od východu nikdy nic dobrého nepřichází a napříště, až bude opět plánovat zimní dovolenou, poprosí třeba svatého Petera z Anglie nebo z Nizozemí.