Nejen o mňoukání v různých jazycích

Můj personál má za sousedy dvounožce žijící ve smíšeném manželství. Ona mluví česky a on anglicky. I když rozdíly nejsou tak patrné, i my kočky mňoukáme na rozličných místech světa různým způsobem.

Zde v našich krajích používáme klasické a všeobecně známé české „mňau.“ S anglickým mňoukáním je to trochu složitější, většinou se jedná o „meow,“ ale neplatí to úplně všude. Například na jihu Spojených států amerických je výmňuknost poněkud širší a měkčí, napsat by se to dalo jako „meoowe“ a zní spíš „mňóue,“přičemž to ó je poměrně dost protáhlé.

Pro většinu ostatního světa je obtížně vymňouknutelná kočičí švédština. Naškrábat to ještě jakž tak lze: „Maak,“ ale zvukově to nedokážu dost dobře předvést. Nejspíš by se to asi dalo popsat jako „maóch,“ přičemž to ch na konci je hodně vysoké a trochu říznuté do š. Jeden by si na tom málem zlomil drsný kočičí jazýček.

Francouzské „mňorré“ je zpěvné, pro nás možná trochu nezvyklé. To zdvojené r je výrazně zvučné, takže ve Francii se s mňouknutím zároveň trochu i přede.

Za zmínku stojí mňoukání v některých vzdálených a exotických krajích. Tak například v Africe se mňouká „mňoaoa,“ velice zpěvně a obvykle rytmicky několikrát za sebou. V Arábii pro změnu „mňocha.“

Oproti dvounožcům máme my kočky jednu velikou výhodu. Rozdíly v různých jazycích nejsou tak výrazné, rozumíme si, aniž bychom se musely učit tomu cizímu mňoukání.

Doteďka to byla spíš legrace, ale od nyní vážně. Denně potkávám ve svém sousedství kočky a kocoury britské, ruské i různě exotické. A víte, jak všichni vyslovují? Říkají to krásné klasické české mňau. Je to proto, že ať už pocházejí z místních chovů nebo byli dovezeni odjinud, přizpůsobili se našim zvykům a chovají se tak, jak je zde obvyklé. Takový je totiž zákon přírody. Přijdeš-li odkudkoli někam, kde ti dovolí v klidu a v míru pracovat a žít, buď za to vděčný a podřiď tomu své jednání. Ochraňuj člověčí obydlí od myší a buď dobrým společníkem svých dvounožců za to, že se o tebe starají.

Jenže on existuje ještě i jiný zákon přírody. Pokud by těch britských, afrických či arabských koček bylo najednou výrazně víc než těch původních českých, začaly by mít postupně navrch a my bychom se nakonec musely přizpůsobit jim.

Jsem jenom obyčejná stará kočka a člověčím záležitostem moc nerozumím. A tak mi promiňte, dvounožci, že vám do toho mňoukám. Doneslo se ke mně totiž, že v poslední době dochází k nějakým velkým přesunům a mnoho dvounožců se snaží stěhovat z jakýchsi jižních a jihovýchodních končin sem k nám a do našeho okolí. Možná se tam v jejich krajích špatně žije, a tak vám nechci říkat, abyste se o ně nepostarali, když jsou to též boží tvorové jako vy a já. Na druhou stranu vás však o jednu věc snažně prosím. Buďte opatrní v tom, jaké a kolik příchozích si berete do svých končin. Ony ty zákony přírody totiž neplatí jen pro nás čtyřnohé, ale navzdory vaší civilizaci i pro vás dvounohé.

Víte, mňouknu vám upřímně, byla bych hrozně nerada, kdyby koťata koťat mých koťat musela místo toho našeho českého „mňau“ jednou používat jakési cizácké „mňocha.“