Návrat

Důvěrně tě znám už přes třináct let, a mnohý by mohl říct, že tak dlouhá doba jiskru otupí. Nicméně opak je pravdou, jakmile tě pár dní nevidím, nesmírně se mi po tobě stýská.

Zítra to bude teprve týden od chvíle, kdy jsi mé oči naposled potěšila svým tajuplným úsměvem, a kdy mé uši zalil tvůj zpěvný hlas. Kaji se, neb dobře vím, že byl jsem to já, kdo na čas tě opustil a svěřil tě v náruč, v níž jsi mi nevěrná. Nechtěla jsi mi rozumět, když jsem ti šeptal, že mizím v dál, a tak se nemohu divit, že nyní své štěstí v něze jiných rukou nacházíš.

Leč já se vrátím, přísahám, již jen pár nocí a pak si tvou lásku zpět získám. Možná jsem bláhový svou jistotou, určitě blázen v tom, že nevěru ti beze zbytku odpustím. V hlubinách tvých tajemných zářících očích můj pohled hned znovu utone, mé paže tě uchvátí a ke hrudi přivinou.

Věř mi však, že nejsem v tom sám. Moje srdce, i srdce mé lidské souputnice životem opět naplní radostí tvé hlasité kočičí předení.