Jak jsem se ztrapnil a nedokázal zasunout
Celé to začalo skonem naší letité vanové baterie v koupelně. Pod tíhou vodního kamene naší nehvizdské kohoutkovky postupně zarůstala, až zarostla natolik, že už s ní prakticky nešlo pohnout. Mimochodem, stejně nechápu, proč ještě nikoho z naší vesnice nenapadlo tu zdejší tvrdou vodu stáčet do lahví a prodávat jako minerálku, byl by to kšeft jako hrom.
Ale abych neodbočoval, možná to znáte, člověk se nerad loučí se starými věcmi a se slovy: „to je ještě dobrý“ (já) „ale jo, nějakej čas to ještě vydrží“ (manželka) jejich výměnu pořád odkládá. Když jsme najednou zjistili, že se asi budeme muset mýt postaru ve škopku, neb s tou baterií už fakt nejde hnout, najednou už nebylo kde koupit novou. Železářství, domácí potřeby a podobné krámy byly nekompromisně zavřené. A nákup přes internet? To radši chvíli vydržíme ten škopek, ještě bychom na dálku blbě vybrali a koupili nějakej šunt.
„Soni, můžu na deset minut zavřít vodu?“ Zeptal jsem se hrdě a sebejistě včera dopoledne své drahé. Tedy den poté, co jsme se na Velký pátek cestou z liduprázdné přírody stavili na okraji Prahy v jednom čerstvě znovuotevřeném hobby marketu, pečlivě vybrali a zakoupili ten důmyslný koupelnový přístroj.
„Si nějak fandíš, nezdá se ti?“ Popíchla mě má dobrá žena a začala se těšit, že se snad už brzy konečně pořádně vysprchuje.
Zavřel jsem vodu, pěkně si nachystal nářadí, vybalil tu krásnou věc z krabičky a jen tak pro jistotu zkusil zasunout a zase vytáhnout takový ten ťuflík, co se s ním přepíná voda mezi sprchou a vanou. Marná byla moje snaha, střídavě jsem tahal a mačkal, kroutil a protáčel do všech světových stran, ta potvora tyčinka byla povytažená a zaboha nešla zastrčit dovnitř. Asi po půlhodině snažení jsem se schlíplýma ušima pustil vodu a své drahé polovici oznámil, že jsme koupili šmejd a do toho krámu budeme muset zajet znovu.
„Já vám vypíšu papír, vy si s ním půjdete do uličky, kde jste to koupil a oni vám to tam vymění,“ informovala mě paní v reklamacích hned za vchodem.
„Hm, to známe, než seženu příslušnýho maníka, oběhnu dvakrát celej krám.“ Ne, k vyslovení této kruté pravdy našich hobby marketů nahlas jsem odvahu nesebral. Ta slova jsem si jen tiše pomyslel a poslušně se vydal do příslušné uličky s manželkou v patách.
„Včera jsme tady u vás koupili baterii a nejde přepínat.“ Budiž maníkovi ke cti, že prodléval na svém místě u takového malého stolku, na který jsem položil to kazové zboží a předvedl mu, že s tím ťuflíkem fakt nejde hnout.
„Hm, ukažte,“ posunul si ten dobrý muž brýle, notně zamžené rouškou. Hbitými prsty salónního kouzelníka provedl na té baterii jeden jediný šikovný pohyb, vzdáleně připomínající zásun, střižený zkrutem a kombinovaný s výsunem.
„Ta baterie je v pořádku,“ pronesl zamyšleně. Pak se na pár setin vteřiny zarazil, načež pokračoval: „Oni tam při výrobě někdy dávají moc vazelíny, tak proto jste s tím nedokázal hnout. Podívejte, můžete si to vyzkoušet.“
Manželka stála nařízené dva metry od nás a zvědavě přihlížela.
Já popadnul tu proklatou bestii, vzal do prstů ťuflík na jejích zádech a... A s lehkostí vánku jej zasunul a zase vytáhnul.
A rázem jsem si připadal jak totální ťulululm a debil.
V duchu jsem se tomu dobrému muži omluvil a smeknul před ním svůj pomyslný klobouk. Čekal jsem maníka, kterého budu muset nahánět po celým krámě a místo něj našel člověka s duší obchodníka, který ani nejtupějšímu zákazníkovi nenaznačí, že je hlupák, ale bleskurychle vymyslí způsob, jak mu dát zapravdu.
Cestou domů se mě manželka snažila zkušeně konejšit, že to nic není a každýmu se občas může stát, že se mu nepodaří zasunout ťuflík.
Doma to pak už šlo ráz na ráz, baterie byla vyměněna a ta nalitá voda v koupelně na zemi promptně vytřena.
S vidinou příjemného večerního sprchování bez nutnosti ukroucení vlastních rukou jsem se posadil do křesla a pomalu se začal smát sám sobě a svému ztrapnění.
„Honzo, pojď sem honem,“ ozval se z koupelny hlas mé drahé, „prosím tebe, prozraď mi, jak se ta voda vlastně přepíná...“
Jan Pražák
Nevlastní syn
„Martino, balím kufry, s Věrou čekáme dítě a já se stěhuju k ní.“ Touhle větou definitivně skončilo moje manželství s Kamilem. Tak trochu jsem čekala, že něco podobného přijde, jenom jsem nevěděla kdy.
Jan Pražák
Jak jsme s Maruškou odrovnali státního úředníka
„Nebude ti vadit, když ti řeknu něco hodně osobního, k čemu jsem se strašně dlouho odhodlávala a teprve nedávno rozhoupala?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku při jednom z našich posezení nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Jak ubohá migrantka bojovala s naší mateřštinou
Při cestování příměstskými autobusy z okraje Prahy je třeba dodržovat pár jednoduchých pravidel. Nic složitého, nastupuje se pouze předními dveřmi u řidiče, kterému ukážete jízdenku nebo si ji u něj prostě koupíte.
Jan Pražák
Úchyl v tramvaji
Tramvaj s číslem dvaadvacet byla toho horkého jarního odpoledne tak ze tří čtvrtin zaplněná. Několik lidí stálo, ale pokud by si člověk dal práci, našel by místo k sezení. Spočíval jsem úplně vzadu na pětisedačce v koutě u okénka.
Jan Pražák
I muži mají své biologické hodiny
„Jirko, víš, že máš ve firmě přezdívku sukničkář? Nechci ti do toho mluvit, dělej si, co chceš, ale já s tvým jednáním nesouhlasím.“ Rýpnul si do mě Michal. Kámoš a kolega, se kterým dělám v expedici už spoustu let.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Blesk zranil děti a dospělé v libereckém zámeckém parku, některé oživovali
Celkem osmnáct lidí včetně dětí zranil blesk, který v libereckých Vratislavicích uhodil do stromu....
Nejpracovitější na světě? Číňané slaví nepřeberné množství svátků a umí to rozbalit
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Číně O Číňanech si řada lidí myslí, že jsou suchaři. Opak je ale pravda. Umějí za to pořádně vzít a...
Bůh matka a strašení peklem. Redaktorky podstoupily křest v korejské sektě
Premium Chcete se dozvědět něco o Bůh Matka? ptají se Korejci s tabletem kolemjdoucích na pražské ulici....
Je lepší být připraven na černý scénář. Lotyši opevňují hranici s Ruskem
Na místech, kde dřív ráz krajiny nerušily ani stanice pohraničníků, nyní vzniká hluboký příkop....
- Počet článků 2141
- Celková karma 28,84
- Průměrná čtenost 1308x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.