Drsňák pečovatel

Minule jsem byl pořádně naštvanej, když mě ten člověk, pod jehož registrací píšu svoje výtvory, donutil, abych za něj napsal pozvánku na umísťovací výstavu. Dneska jsem tomu docela rád, můžu si u toho trochu odpočinout.

Ale o tom všem až pozdějc, napřed k tý výstavě, to je důležitější. Tentokrát se bude konat v knihovně, což bezesporu svědčí o tom, že my kočky nejsme žádní primitivové, ale máme bohatě rozvinutýho kulturního ducha. Možná si ještě vzpomenete na dávnou literární kočku Lindu, která psávala nádherný články s kočičí tématikou a o níž se nyní malá koťata učí ve škole. Pokud si nějaký čtyřnohý předoucí klubíčko z tý výstavy odnesete, možná se vydá v jejích šlépějích a bude se vám doma snažit svými drápky psát svoje prvotiny. Nebraňte jí v tom, jen se ji pokuste přesvědčit, že sedací souprava nebo křeslo není tím správným místem, kam by měla psát svá v budoucnu slavná díla.

A kdy a kde si takovou literárně nadanou kočku budete moct pořídit? Tentokrát to bude příští sobotu 4. února od 11 do 17 hodin v městský knihovně na adrese Praha 2, Ostrčilovo náměstí 1. Ostatně více se můžete dozvědět na stránkách www.kockydobrissko.cz.

Teďka vás na chvilku opustím, protože musím zkontrolovat dvě maličký dvouhohý děcka, a vy si zatím můžete přečíst, co o nabízenejch kočkách napsaly jejich útulkový opatrovnice Dana a Jana. Já už jen dodám, že jich tam pochopitelně bude daleko víc, takže výběr bude vskutku bohatej.

Kačenka se rozhlíží po novém domově. Vhodná je pouze do bytových podmínek a k druhé kočičce, jako jedináček by nebyla šťastná. Potřebuje chlupatého parťáka, který jí bude dodávat odvahu.

Pětiměsíční Mikýsek byl nalezený se svojí sestřičkou Rozinkou v chatové osadě v Mníšku pod Brdy, je to přítulný, hravý a milý kocourek. Chutnají mu kvalitní granulky, paštičky a kapsičky. Rád pije kočičí mléko. Je vhodný pouze do bytových podmínek, kde bude potřebovat kočičího kamaráda, nebo může být adoptovaný se sestřičkou Rozinkou. Zabezpečení oken před vypadnutím je nutností a kastrace je podmínkou adopce.

Rozinka byla nalezená se svým bratříčkem Mikýskem v chatové osadě v Mníšku pod Brdy. Je to mazlivá, hravá a hodná kočička. Moc jí chutnají kvalitní granulky, paštičky a kapsičky. Ráda pije také kočičí mléko. Vhodná je pouze do bytových podmínek, kde bude potřebovat kočičího kamaráda, nebo může být adoptovaná s bratříčkem Mikýskem. Zabezpečení oken před vypadnutím je nutností a kastrace je podmínkou adopce.

Matoušek byl nalezený jako malé třítýdenní kočičí miminko se svým bratříčkem v krabici u marketu v Miličíně. Matoušek je mazlivý, hravý a milý kocourek, chutnají mu kvalitní granulky, paštičky a kapsičky. Rád pije kočičí mléko. Vhodný je pouze do bytových podmínek, kde bude potřebovat kočičího kamaráda, nebo může být adoptován s kamarádkou Linou. Samotnému by mu v bytě bylo smutno. Zabezpečení oken před vypadnutím je nutností a kastrace je podmínkou adopce.

Lukášek byl nalezený jako maličké třítýdenní kočičí miminko se svým bratříčkem v krabici u marketu v Miličíně. Lukášek je hodný, hravý a milý kocourek. Chutnají mu kvalitní granulky, paštičky a kapsičky. Rád pije kočičí mléko. Vhodný je pouze do bytových podmínek, kde bude potřebovat ke hrám kočičího kamaráda. Samotnému by mu v bytě bylo smutno. Zabezpečení oken před vypadnutím je nutností a kastrace je podmínkou adopce.

Sedmiměsíční Sašenka je hodná, hravá a milá kočička. Chutnají jí kvalitní granulky, paštičky a kapsičky. Ráda pije kočičí mléko. Vhodná je pouze do bytových podmínek, kde bude potřebovat kočičího kamaráda, nebo může být adoptovaná s kamarádkou Kačenkou. Zabezpečení oken před vypadnutím je nutností. Kastrace je podmínkou adopce.

Fanoušek pochází z chatové osady u Mníšku pod Brdy. Jeho sestřičkou je kočička Amálka. Fanoušek je přítulný a hodný kocourek. Je asi šestiměsíční. Je vychovaný v bytových podmínkách. Fanoušek hledá domov v bytě, nejraději s Amálkou. Může být také adoptovaný ke druhé domácí kočičce. Fanoušek je plně očkovaný.

Belinka je asi roční kočička. Byla nalezena v Rudné u Prahy. Belinka se dříve hodně bála. Nyní se už nebojí. Není sice prvotřídní mazlivka, ale to nevadí. Důležité je, že je Belinka již šťastná a spokojená kočička. Belinka si ráda hraje a nechá se i hladit a líbí se jí to. V novém domově bude potřebovat čas na zvyknutí si. Potřebuje empatii a trpělivost. Když se jí toto dostane, bude lidem vděčnou a hodnou společníci. Je vhodná pouze do bytových podmínek, venku by se ztratila. Belinka je kastrovaná a plně očkovaná.

Sabinka je asi šestiměsíční kočička. Pochází z vesnice u Sedlčan. Hodný pán tam krmil partičku kočiček, které se mu ale rozrostly. Sabinka je jednou z těchto kočiček. Narodila se v létě a začátek svého života prožila se sourozenci a maminkou u domu se zahradou. Teď je doma, dobře si zvykla na bytové podmínky a je tu spokojená. Má tu svou partičkou kočiček, Damiánku, Matýska a další. Má ráda lidi a má ráda kočičí společnost. Je přítulná, jen si musí zpočátku zvyknout. Je moc hezká, zdravá a očkovaná.

Damiánka je asi šestiměsíční kočička. Je jednou ze skupiny kočiček z Nalžovic. Damiánka je hodná, hravá kočička.  Vůči lidem je ještě nesmělá, ale učí se rychle, že člověk je přítel. V novém domově bude Damiánka potřebovat čas na zvyknoutí si. Hodí se do bytových podmínek a k druhé domácí kočičce.

Matýsek je jedním z koťat, které jsme odchytili v obci Nalžovice u Sedlčan. Matýsek je asi šestiměsíční kocourek, který je moc hodný, i když se ještě bojí. Nechá se pochovat, nechá se hladit. Je moc hezký, mírný a milý kocourek. Hodí se dobře do kočičí party, takže bude dobrým kamarádem k domácí kočičce nebo kocourkovi.

Elinka je malá, šikovná kočička. Je asi čtyřměsíční. Moc ráda se mazlí a potřebuje neustále kontakt s člověkem. Hodí se do rodiny, kde jsou lidé více doma, aby se s Elinkou mazlili a hráli si s ní. Nejraději má Elinka chování a to co nejblíže k hlavě, třeba se uvelebí na hrudi nebo na rameni. Ráda spí s lidmi v posteli. Miluje ostatní koťata u nás, takže kočičí kamarád je vítán.

***

Tak jste si početli a zaběhnete si tam někoho vybrat? Fajn, to jste zlatý a já vás za to teď budu chvilku otravovat svejma řečma drsnýho kocoura s půlkou ocasu, kterej má pocit, že v poslední době dočista vyměknul. A víte kvůli čemu? Jestli si myslíte, že jsem snad na starý kolena dostal rozum, to jste úplně vedle. Předělaly mě ty dvě člověčí mláďata, který se před čtyřma měsícema narodily Vlastě se záchranářem a o který já pečuju jak ňáká slečinka au pair.

Představte si scénku, záchranář k večeru odfrčel na dlouhou šichtu a lidský miminka Ríša s Míšou celou noc střídavě kníkaly, čímž pomalu nenechaly Vlastu, aby zamhouřila oko. Pořád se dožadovaly jejích cecíků, do toho je trápily prdíky, a když už to vypadalo, že snad konečně zaberou oba najednou, vzbudil je můj kámoš jezevčík Ferda, kterej se rozštěkal, jakby hořelo. No, nemějte mu to za zlý, venku dělali kravál nějaký vožralý a on jak má v genech, že musí hlídat barák, tak je chtěl odehnat, aby náhodou nevlezli dovnitř.

No prostě noc hrůzy, po který ráno mrňata usnuly a Vlasta, než aby si konečně taky zdřímla, začala se motat okolo domácnosti. Nad mrňata dala takový to umělý oko, který na ně kouká, odběhla vedle, tam si postavila na stůl druhou půlku toho oka, aby měla přehled. Začala žehlit, vařit, uklízet a bůhvíco dalšího, pochopitelně všechno najednou. Já si vyskočil na skříň u postýlek, abych měl přehled, jedním okem jsem koukal do postýlky s Ríšou, druhým do postýlky s Míčou a ušima přes zavřený dveře poslouchal, co dělá Vlasta. My kočky máme na rozdíl od lidí tak dobrej zrak i sluch, že jsem tohle všechno stihnul, i když to možná na pohled vypadalo, že podřimuju.

„Uááá, iiii, éééé,“ rozkníkal se najednou Míša ze spaní. Ríša se zavrtěl, jakoby ho to probouzelo a vedle přestala Vlasta šustit s prádlem a žehličkou. Určitě zpozorněla, zakoukala se na tu druhou část oka a přemejšlela, jestli má přiběhnout. Načež já úplně tiše a zlehoučka skočil k Míšovi do postýlky, čuchnul, jestli není podělanej a začal ho hlavou maličko masírovat na břiše. Tohle už mám vyzkoušený, vím, že to zabírá. A taky že jo, zívnul si, přestal nabírat a znovu usnul, čímž pádem se uklidnil i jeho bráška. Pak už jsem jen zaslechnul to tlumený šustění, jak se Vlasta začala zase činit se žehličkou.

Odpoledne šoupla Vlasta Ríšu a Míšu do širokýho kočárku a za doprovodu jezevčíka Ferdy se vydala na procházku. Jestli si myslíte, že to byla pro mě příležitost, abych si trochu orazil, tak se teda mejlíte. Honem jsem zkontroloval, jestli je všude čisto, nestahujou se nám sem zvenku myši před zimou, přitom jsem vymetl pár pavučin a pochutnal si na třech moučnejch molech, který se přes veškerou snahu dvounožců už zase objevili ve špajzu. To víte, když jsou doma mrňata, tak musí bejt všechno v cajku, to dá rozum.

Po procházce, dalším kojení a přebalování se vrátil záchranář ze šichty a než, aby si šel odpočinout, převzal péči o Ríšu s Míšou. Vlasta se na něj unaveně usmála, pohladilo ho po tváři a šla se konečně na chvilku vyspat. Vím, že se jí při tom všem zápřahu blbě usíná, tak jsem šel k ní, stočil se do klubíčka, přitisknul se jí k břichu a začal potichoučku příst, to jí pomáhá. Takhle jsme vydrželi až do večera, a pak to začalo všechno nanovo.

Množná vám tohle moje mňoukání přišlo nudný, ale jestli jste někdy měli malý lidský kotě nebo dokonce dvě najednou, tak si to určitě dovedete představit a víte svý. Tady vidíte, jak je dobrý mít kočku nebo kocoura a já vám můžu garantovat, že jestli si na tý výstavě nějakou vemete, tak vám bude doma pomáhat s péčí. O vás nebo o vaše nejbližší, ať už jsou maličký nebo naopak starý, to je úplně jedno, protože kromě těch kulturních sklonů, o kterejch jsem se zmiňoval na začátku, máme i tuhle péči o druhý prostě v sobě.

PS: Moje předchozí mňoukání o lidech a kočkách najdete tady.

Poznámky:

Fotografie jsou publikovány se souhlasem jejich autorek paní Jany Hradilové a paní Dany Javůrkové.
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.