vzývám soumrak teplákových víl

Holky, děvčata a dámy, zlobíte. Poslední dobou se ke mně dostalo několik stížností na vaši adresu od vašich poloviček a bohužel musím konstatovat, že oprávněně. Tudíž, po vzoru Medovnice, se vás ptám: „Chcete pár na zadek, nebo si o tom popovídáme?“

facebook

Měl jsem vyzvedávat kamaráda u něj doma. Venku sněžilo, a protože čistě náhodou ještě nebyl připraven k odchodu, čekal jsem v předsíni. Kde se vzala tu se vzala jeho paní, s kterou je již nějaký ten rok sezdán. Nepřišla zvenčí, nýbrž zevnitř. Jak mě zmerčila, okamžitě i s pozdravem odcupitala. Byl to jen záblesk, ale stačil jsem si povšimnout jejího velmi, opravdu velmi ležérního oblečení, skládající se z tepláků vzoru Kapsy až v kolenou a trika jak z osmdesátek, který by mělo text, pokud by se i o po třístý vypralo u tý paní, co všude sebou nosí aviváž. Stane se. Byl bych býval na tuto scénu zapomněl, kdyby se několik dní na to o té příhodě nezmínil onen můj kamarád sám.

„Ty vole, jsem se pohádal a ještě jsem dostal vynadáno, že jsem tě pustil dovnitř.“

„Co jako?“

„Že prej sem to měl říct, že přijdeš, že by se jako voblíkla normálka.“

„Tak ať je v klidu, mně to neva.“

„Ale mně to va, voe! Prej normálně voe! Já ji vidím v tom jejím normálně, jen když de do práce, a asi pět minut, když se z ní vrátí, nebo když dem nakupovat! Jo a vlóni na plese. Voe!“

Snažil jsem se ho povzbudit, vždyť plesová sezóna právě začíná a replikou výlev jiného kamaráda, který si stěžoval na to samé, jen v jiným pořadí a s jinými slovy. Moc to nezabralo. Jindy by házel obdivný oči na obsluhu baru, ale tentokrát se díval i na pěkňoučkou skřehotinku s despektem a dosti vražedně. Jako by všechny ženy byly stejný s apriori stejnou vadou.

„To tě lákaj, rozumíš. Samá lokna. Sukýnka, voe. Erotický prádlo, žes to neviděl, voe. Jo, se snažej. Jenže kámo, jen co je ruka v nohávě, už máš peška. A popři to voe!“

Jenže co já. Já popírat nic nemůžu, páč tomu nerozumím. No byl to tuze smutný večer. S různými i  hrůznými myšlenkami jsem se odebral domů. S otazníkem jsem zavolal kamarádce na telefonu, jsa ji předložit tento delikátní problém. Dlouhý smích přenášený satelitem nevěštil nic dobrýho.

„Honzo, kolik ti je? Bys moh vědět, že my se neoblíkáme a nemalujeme kvůli vám, chlapům, ale kvůli sobě!“

Ha! Tak takhle to tedy je?! Lecos by se tím vysvětlovalo. Ale holky, tohle přeci nemůžete myslet vážně. Samozřejmě vnímáme vaší vnitřní krásu, to jako jo, ale jsme lovci a první co ulovíme, je ta krása, která je vidět. Nejsme dokonalost sama, ale i po nějakým tom společně prožitým čase přeci máme nárok (alespoň občas) na vaši krásu, šarm a smyslnost. A zkuste to popřít! ;-)

Já tedy vzývám soumrak teplákových víl ... přidejte se …  :-)