tak nějak se z jelenů stávají volové

„Jak mi to mohla udělat? Děvka!" Místo pozdravu jsem slyšel v telefonu od Míry tahle slova. Slíbil jsem mu, že za ním dorazím co nejdříve ke Kocourovi. Sedl jsem do auta a cestou zavolal Lence, ženě Míry. Nezapírala. Třídní sraz před měsícem. Neplánovaně. Pětiminutový vztah s morální kocovinou na doživotí. „A prosím tě, domluv mu, nebo to zabalím sama." No holka, pokusím se…

Málem jsem ho nepoznal. Seděl, teda spíš pololežel, na okraji barové židle. Jedna ruka mu visela podél těla, v druhé držel pivo. V koutku úst mu poskakovala cigareta, snažil se ji roztahat. Rozcuchaný vlasy a podolek venku. Vypadal děsně.

„Nazdááár!" Nebývale ožil, když si mě všiml. „Kotě nalej nám panáka."

„Nebudu, jsem autem." Gestem utnu barmance kšeft a nechám Míru mluvit. Mezi tím zjistím pozastavené skóre na šesti pivech a třech vodkách a obratně uklízíkím klíče od jeho auta. Chlastá od včera, řídit ho nenechám.

„Sklidni se!" Snažím mírnit jeho rétoriku plnou vulgarismů na adresu Lenky a všeobecně všech žen na světě.

„Zabiju ji vole. Rozumíš?"

„No, to seš velkej kluk, ty vole. Je to tvoje žena, je vyděšenější než ty!"

„Ty vole na čí straně seš?"

„Tak proč se chováš jako debil? Mysli, vole! Byl to úlet, žádnej vztah, ujela. Stalo se. Věděla to jen Lenka a ta na to chtěla zapomenout. Je to měsíc starý. Ty se to domákneš a začneš šílet? A minulej tejden jsem byl u vás a ničeho sem si nevšim. Takže ty taky ne. Vyřváváš to do světa evidentně na počkání. Ješte to vylep na Fejs, ty vole! Kdyby v tom frčela, už by s tebou nebyla. Ale ještě chvíli takhle blbni a ztratíš ji."

„Ale hovno!" Odfouknul a demonstrativně do sebe kopnul vodku a se světáckým úsměvem si objednal další.

„Tos čekal, že tě budu litovat? Kolikrát si ujel za ty roky ty?"

„Co to sem taháš?! Běž do hajzlu!"

„Už se prober vole! Máš doma ženu a dvě děti. Seber se, nebo to prosereš úplně."

„Děti ji vezmu. Už je neuvidí."

„To seš fakt tak mimo? Co to meleš, to ti to nedochází?"

„Á pán Dokonalej co? Víš o tom hovno, tobě nikdy nezahla!"

Potáhnul jsem z cigarety a na moment se podíval jinam. Zas tak opilej nebyl, aby mu to nedocvaklo.

„Kecáš! A co. A cos jako?"

„To bys nepochopil." Podal jsem barmance pade za nedopitý kafe. Náramně se musela bavit.

„Tak dělej, řekni mi to!"

Předklonil se a chytil mě za rukáv. Možná na tom není tak zle. Chvilka ticha. Barmanka přestala leštit sklo a milenci v rohu se přestali muchlat.

„Napustil jsem ji vanu a připravil večeři."

„Ty?" Začal se smát, až mu na čele vyrašila žíla. Už jsem byl pár kroků od východu z baru, když měl ještě potřebu informovat dostatečně nahlas všechny zúčastněné a mě donutit se otočit. „Ty nemáš ani koule!"

„Možná je lepší bejt chvíli paroháč, než celej život obyčejnej vůl."

Tak nějak se z jelenů stávají volové. Teď jen vědět, kdo je kdo...