stará dáma, která se mi smála a (ne)měl jsem ji rád

Je to stará dáma, která se mi směje a nemám ji rád. Ale vzhledem k jejímu věku k ní určitou úctu mám. Ven už sama nesmí, poloslepá a polohluchá, jaksi nerespektuje domluvená pravidla. Na svůj věk, a vetchou postavu, ještě docela slušně rychle chodí. Já většinou až za ní. Buď nestíhám a nebo se za ni trochu stydím. To spíš. I když. Má nádherný dlouhý nohy a její ladné kroky do schodů, to je radost sledovat. Prostě dáma.

Jen kdyby se mi pořád nesmála. Ne, že by chtěla, ale má přesně takový ten výraz výsměchu. Hlavně, když mi něco sežere a je jedno co. Snídani, večeři, buchtu, zákusek, cokoliv. Mám pocit, že to dělá schválně a účelně mě vytáčí. A když jsem ji pak vypeskuju, stejně se vlastně chechtá. Chodící popelnicí bych se jí neopovážil nazvat, ale je fakt, že přesně taková je, ale to by pak nebyla dámou za kterou sama sebe považuje. Jméno? Lucky. Celým jménem Lucky Labradal. Otec Dalmatin, matka Labrador. Stáří čtrnáct let.

„Zase něco sežrala, podívej se na ní, prosim tě.“ Neochotně se zvedám a mířím za prapodivným zvukem v předsíni. Lucky stojí strnule s hlavou skloněnou a jakoby se dávila. Jako kolikrát předtím, když sežrala klacek, nebo borovicový šišky. Jenže tentokrát je to jiné. Od tlamy jí visí zvláštní kokon žaludečních šťáv. Hlavou naráží do zdi při každém dalším návalu nevolnosti. Musí ji být zle. Moc zle. Přitom vrtí ocáskem a klepou se jí nohy. Když se nedáví, pláče. Hluboký, tichý vzlyky. Občas někam bezcílně popojde a je dezorientovaná. Po půl hodině nastává zklidnění. Není velkého rozdílu mezi mrtvičkou u člověka a psa. Chceme jí dát napít, nechce. Otevřeme dveře, nevyjde z nich. Lucky pláče tichounce, přítelkyně hlasitě. Mám tady dvě rozsekaný ženský a nevím si rady. Další záchvat Luckyny přijde do hodiny.

Mně je jasný, kam to spěje, ale nevyslovím nic, co by tomu nasvědčovalo. Padne pár vět o tom, že ji ráno odvezeme k doktoru.

„Že to bude dobrý viď,“ ptá se mě a já přikývnu.

„Běž si lehnout. Budu u ní.“

 

Už se nesnažím starou dámu přemlouvat, abychom šli spolu ven. Jen jí pomůžu do pelechu a sednu si k ní. Mělce a pomalu dýchá.

„Lucky,“ otočí hlavu na mě a já ji hladím kolem uší. Stará dáma roztaje a usmívá se na mě. Vystrčí z pelechu packu a já ji za ni chytnu.

„Bude to dobrý, Lucky.“

A najednou … měla úplně jiný oči.

Ještě dlouho jsem u staré dámy seděl.

 

Potichu jsem lezl do postele, ale přítelkyně stejně nespala. Nemohla. Věděla, že kousíček od ní, odchází celá její půlka života.

„Jak je Luckynce?“

„Už je jí líp.“

Zapršelo a vysvitlo slunce. „Koukni, ta jabloň už příští rok pokvete.“ „Však už aby to bylo. Že bychom měli šťastná jabka?...“ Vzduch byl čistý a mokrá tráva se lepila ke kotníkům. A tam, mezi kořeny, odpočívá jedna stará dáma, která se mi smála a měl jsem ji rád…

.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jan Dlouhý | sobota 20.9.2014 22:24 | karma článku: 30,45 | přečteno: 1449x
  • Další články autora

Jan Dlouhý

naučte se utíkat

Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.

10.6.2017 v 21:21 | Karma: 28,45 | Přečteno: 1098x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

jako magor aneb to já v tvým věku

„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.

27.5.2017 v 21:21 | Karma: 29,62 | Přečteno: 1035x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

dejme jim to najevo

„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“

13.5.2017 v 21:21 | Karma: 32,59 | Přečteno: 1567x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?

Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.

6.5.2017 v 21:21 | Karma: 31,10 | Přečteno: 1021x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Dlouhý

radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu

„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.

15.4.2017 v 21:21 | Karma: 33,52 | Přečteno: 1338x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  22:48

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Místo Česka Rwanda? Nejasný osud ilegálních migrantů do Evropské unie

7. května 2024

Migračním paktem jsme udělali důležitý krok k řešení ilegální migrace, ale je potřeba pokračovat....

„Žiju jen z humanitární pomoci.“ Válka vehnala do bídy miliony Ukrajinců

7. května 2024

Premium Kdo se měl před válkou špatně, ten se po dvou letech jejího trvání má ještě hůř. Důsledkem...

Pravda o Vrběticích. Ruští agenti nebyli jen dva a proč mrtví Češi neměli šanci

7. května 2024

Premium Co předcházelo a co následovalo po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014? Kolik...

Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  22:48

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 101
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3178x
představte si fotograii, na které je kolotoč.. takový ze starých časů, se zdobenou stříškou, velkými koni, draky a tak, sedí na nich lidé a točí se a záběr je zastaví v pohybu a jsou z nich rozmazané barevné šmouhy.. stojím před kolotočem, zády k němu (černobíle), ne příliš daleko, můžu se kdykoliv otočit, splynout s vířícími barvami, ale dost daleko na to, aby mě ta neosobní rychlost nepohltila.. prý mám na výběr.. říkala to Virginie ;)

dlouhy.jan@email.cz