nevěnuješ-li se ženě, musíš občas spláchnout
... „V pátek přijede Jirka, bude pánská jízda!“ Rozveselen mávám dopisem nad hlavou na důkaz toho, že se konečně pod dvou letech uvidím s nejlepším kamarádem ze střední, a už si v hlavě spřádám plány na celý víkend a jeho oslavu dvacátých prvních narozenin. Mou radost úplně tak nesdílí přítelkyně Fanka. „A co já?“ No jo, pravda, co ty? „Budeš mít volnej víkend pro sebe.“ Mrkám na Fanku a zkouším ji navnadit. Moc to nepomáhá. Dalo mi velkého úsilí, než jsem Fance vysvětlil pojem pánská jízda. Ani argument, že půl roku jsme spolu imrvére nepomohl. Relativita času, je věc prazvlaštní. A z pohledu pohledu muže i ženy dochází ke kolizím, které mají kolikrát nedozírné důsledky. „Prostě budu s Jirkou, ale něco vymyslím, jů.“ A ukončuji debatu.
Jak jsem slíbil, tak jsem splnil. Na páteční večer jsem domluvil trachtaci v jedné hospůdce s lidmi z práce, tak aby měla zábavu i Fanka. Pilo se, mluvilo a bylo fajn. Taková standartní slezina jakých bývá tucty.
„Dobře se bav.“ Řekl jsem Fance a dal jí pusu. Načež jsem se odebral s Jirkou o pár místností dál na objednaný kulečník. Dvě hodiny jsme spíš prokecali, než hráli. Co já, co on, holky... Ale samozřejmě jsem ho mezi tím porazil, jako vždy, na dvojnásobek. Tuto novinu jsem se neprodleně vydal zvěstovat své drahé polovičce, připraven přijmout adekvátní odměnu. U baru nebyla, u stolu také ne. Nikde jsem ji neviděl. Musel jsem se zeptat...
... To ticho bylo vražedné a dost napovídalo. Jirka si vzal pod křídlem jednu z křepelek a mířil s ní na bar. To já vyhodnotil situaci po několika pivech jinak a zamířil opačným směrem k toaletám. Nechtělo se mi tomu věřit. Teď? Tady? Před tolika lidmi, které znám? Před Jirkou? Přišlo mi to strašně neuvěřitelný, absurdní. Pár blbých filmů jsem viděl, ale tohle snad ne.
Až když se dovřely dveře, rozhostilo se na toaletách ticho, jen smích z lokálu se občas za dveře dostal. A do toho ticha a občasného smíchu, byl taky slyšet zrychlený dech z jedné z kabinek. Dokonal jsem potřebu a řekl: „Snad se vám taky tak ulevilo.“ Na to jsem urval špagát na spláchnutí, umyl si ruce a vypadl.
Na baru jsem zaplatil. „Jirko mizíme.“ Nechtělo se mu od křepelky, jenže viděl, že odporovat mi nemá smysl, ale nebyly jsme tak rychlý. Zastavil mě ten, kdo byl s Fankou. „Ty vole Honzo, neblbni! Vždyť to sou jenom ženský. Tak mi ji napal.“ Tu radost jsem mu neudělal. Za ním stála Fanka a brečela. Protáhl jsem kolem ní a jen zakroutil hlavou. A ona špitla. „Když ty ses mi nevěnoval.“
Venku před hospodou se mi dýchalo podstatně líp. Dlouho jsme s Jirkou šli a mlčeli. Myslím, že i Jirka si dával celou tu situaci v hlavě do hromady.
„To jako fakt?“
„No jo.“
„Tak to mám dost.“
„To já taky. Potřeboval bych to spláchnout.“
„Tak ty ses jí málo věnoval jo?“ Jirka se začal smát.
„Se směj ty vole.“
„Pojď, dáme rundu a spláchnem to. Hele víš jaký je z toho ponaučení? Nevěnuješ-li se ženě, musíš občas spláchnout.“
Tak chlapi, věnujte se ženám, a nebo radši (s)pláchněte. :)
.
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu
„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Černý kašel polevil. Nově nakažených ubylo o pětinu
V České republice za týden přibylo 1266 případů onemocnění černým kašlem, je to o 338 případů méně...
Nevlastní vnučka viní seniora z osahávání. Chtějí jen peníze, brání se souzený
Jednaosmdesátiletý senior z Táborska stanul na lavici obžalovaných za pohlavní zneužívání nezletilé...
Novým premiérem Skotska bude veterán Swinney, všichni soupeři odstoupili
Novým lídrem Skotské národní strany je politický veterán John Swinney, který už stranu vedl před...
Putin je vrah, vítal protest motorkáře u hrobů sovětských vojáků v Praze
Motorkáři z Night MC Europe, odnože ruského motorkářského klubu Noční vlci, přijeli na pražské...
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3178x
dlouhy.jan@email.cz