mlčící muž a naštvaná žena aneb co bych pro ni neudělal
Přitom dnešek začal tak hezky. Dostal jsem jen několik málo úkolů. Umýt okna, vysát, vycídit odpad, vymalovat chodbu, vyměnit záclony, naložit maso, nakoupit, vyprat, vyžehlit, zaplatit složenky. A snad jsem na nic nezapomněl. Jsou teprve čtyři odpoledne koukám, takže stihnu upéct její oblíbený borůvkový koláč jako bonus. Jsem do své paní blázen a není nic co bych pro ni neudělal.
Čekám na ni na smluveném místě už čtyřicet minut. Moje chyba, mám jezdit přesně a né pět minut předem. Opírám se o kapotu auta, kouřím a zavírám oči. Zbláznil jsem se do ní na první pohled. Plula tehdy ulicí s věnečkem kopretin ve vlasech a na předlouhých nohách deseticentimetrové jehly. „A to jsou ty nejmenší. Věříte?“ Nevěřil jsem a nevěřím dosud. Nechávám se přesvědčovat už půl roku. Vyměnili jsme si klíče od bytů a dresy. Tedy dresy, ona nosí moje košile a já její kalhotky. Přála si to, co bych pro ni neudělal.
A netykáme si. Nikdy. Ani předtím, ani potom. Pouze zcela výjimečně přitom, a že si to teda zatraceně užiju.
„Vypadáte náramně, má milá," beru jí tašku z ruky, otevírám dveře u spolujezdce, pomáhám jí nastoupit a okamžitě startuji směr chalupa. Nálada skvělá, paní spokojená. Bohužel, jen chvíli.
„Kde máte Karla?"
Ježiš Karel! Ten rozklepaný malý vořech s rodokmenem delším než má moje rodina, který se nenažere pokud mu nestojím u misky a neusne dokud mu nezazpívám. Byl s tchyní u doktora a měl jsem ho vyzvednout. Zapomněl jsem na něj. Možná záměrně, abych měl paničku v posteli jen pro sebe.
„Nějak mi to vypadlo, omlouvám se," snažím se znít provinile, a přidávám plyn nad povolenou rychlost.
„Mám chuť na křupavou Francouzkou bagetu. Zastavte mi, ano?,“ ukazuje prstíkem na svou oblíbenou benzínku, kterou právě mijíme a nestihnu reagovat.
„Mám pro vás borůvkový koláč," pomrkávám zachraňujíc situaci. Marně.
„Nechci koláč, chci svýho Karla a svou bagetu!"
A začalo ticho. Jen zvuk kol převalujících se po panelové dálnici a občas vyhozený blinkr. Mlčela. Mlčela tak strašně, že jsem jí po další hodině odemkl chalupu a odjel. Pro Karla, samozřejmě. Co bych pro ni neudělal.
Obrovské hodiny odbíjí zrovna půlnoc, když znovu otevírám dveře do chalupy. A už za několik vteřin Karel olizuje paničce prsty u nohou, a ona ho něžně drbe za ouškem. Nezávidím, usmívám se. Však mě to čeká taky. Vše odpuštěno, má paní to jistě ocení. Ještě chvíli se dívám na ten přivítací rituál s uspokojením, než se začnu otáčet s myšlenkou zamířit do sprchy.
„A máte pro mě tu bagetu?“
Ani jsem nedokončil krok, ztuhl jsem a napůl otočil. Nevydal jsem ani hlásku, přesto bylo z mého pohledu cosi patrné a má paní to poznala.
„No co co co," pozvedla obočí. „Mám na ní chuť, tak mě třeba zabte!“
Jó holka, co bych pro tebe neudělal...
(toho rána jsem byl poněkud neklidný)
;)
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu
„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Místo Česka Rwanda? Nejasný osud ilegálních migrantů do Evropské unie
Migračním paktem jsme udělali důležitý krok k řešení ilegální migrace, ale je potřeba pokračovat....
„Žiju jen z humanitární pomoci.“ Válka vehnala do bídy miliony Ukrajinců
Premium Kdo se měl před válkou špatně, ten se po dvou letech jejího trvání má ještě hůř. Důsledkem...
Pravda o Vrběticích. Ruští agenti nebyli jen dva a proč mrtví Češi neměli šanci
Premium Co předcházelo a co následovalo po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014? Kolik...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3178x
dlouhy.jan@email.cz