jako básníci se rodíme
Pamatuju si ten zázrak, když jsem poprvé složil písmena do prvního slova a slova do věty. Přestal jsem mluvit a začal jsem číst. Ne občas a z povinnosti. Já četl furt. Stohy knih. Zapletal, Foglar, Nevrlý. To jmenuju jen ty, ke kterým jsem se třeba i šestkrát vracel s jedním titulem. Knihy mě prostě fascinovaly a čeština mě dokonale očarovala. Že prý velikým čtením se zlepšuje gramatika. Nikoliv v mém případě. Jediné co mi čtení vysloužilo, bylo několikanásobné vítěství v soutěži rychločtení na prvním stupni základky. Tam kde se ostatní děti trápily u třetího odstavce, já měl za sebou třetí stránku. Jenže za rychlost se neznámkovalo, za gramatiku jo. Diktát? To bych se radši nechal seřezat. Dokonce jsem si dokázal vsugerovat i zánět slepého střeva a za dvě hodiny jsem byl na sále. Kdyby mi chtěl někdo dát diktát dnes, dost možná by se mi zastavil budík..
...„ a tak se autor pomocí lyriky smiřuje s tím, že mu jeho holka lásku nikdy neopětuje.“ Ukončuju monolog a čekám na verdikt. Ta, jejíž jméno se nevyslovuje, si udělala poznámku v notesu, který teatrálně zaklapla. „Moch sis to aspoň přečíst. Takže za pět!“
Poezie. To je jedinečný způsob vyjádření myšlenek, pocitů, prožitků a vjemů. Někoho ta případná nejednoznačnost irituje na tolik, že poezií opovrhuje. Mě naopak láká. Bezbřehá fantazie možností. Nepátrám po tom, co tím chtěl básník říci. Pátrám po tom, co k tomu můžu říci já.
A pátrám do dnes. A tak moc rád chodím k Prostopášníkovi, Wirginii, Pomněnce, Maněnce a Zuřence. Popřemýšlím u Jemněnky a nepřestávám žasnout u Fčelky a bavit u Krutěnky. I to je poezie. Ovšem tím úplně nejvíc, capo di tuty capy, králem králů basníků, ač je to jen hrabě. Je to můj Pan Hrabě.
Tu pětku tehdá vzal čert a Tu, o níž se nemluví, snad taky. Začal jsem si uvědomovat to šněrování myšlenek, tu nechutnou manipulaci s vlastním úsudkem, se svým viděním světa, s ultimátní individualitou. A tak se stalo, že jsem se stal rebelem. Zamiloval jsem se do poezie a úplně propadl básníkům všehomíra. A taky začal sám psát. Jestli se ptáte jak, tak tiskace a malým písmem. Aplikování tiskacího písma do diktátu bylo za pět automaticky, ale vzhledem k hrubkám to vlastně bylo jedno. Psal jsem doma na papíry a pokud nebylo zbytí, taky většinou bez názvu. Věděl jsem proč, i teď zpětně vidím tu výhodu. Nejsem svázán nápovědou v názvu, zůstal jen pocit. Ale co tím chtěl básník říct? To fakt po letech nevím. Schválně, zkuste si to.
neslyšíš
rytmus pohrdání
slábne a
ustal docela
nevěříš
milovals do roztrhání
teď slepuješ a
za dveřmi stepuje chaos
necituj
neb není na hraní
jakýsi středověk a
rozmrzelá budoucnost
nežaluj
oslov pokání
nahého dne a
všední derniéry
Nedávno jsem pozoroval malé děti jak malují a viděl jsem tam modré slunce, žluté moře, choboty místo nohou. Ještě nikdo jim nevnutil kolektivní vnímání světa a pravdy. Nemusíte se mnou souhlasit, ale jako básníci se rodíme.
.
Jan Dlouhý
naučte se utíkat
Metro bylo poloprázdný a naproti seděl hodně divný chlap. Kymácel se a něco si mrmlal pro sebe. „Není to náhodou takovej ten pošuk?“ zeptal se mě syn. „Není,“ uklidňuju jeho i sebe, ale nepříjemný pocit se rozlézal po celém těle.
Jan Dlouhý
jako magor aneb to já v tvým věku
„Čemu se tlemíš!?“ konsternovaně pozoruju svého dvanáctiletého syna. Celý se zalyká, koulej se mu slzy po tváři a sotva popadá dech. Koukne na mě a začne se smát ještě víc. Jako magor. „Vraťte mi syna,“ protáčím panenky k nebi.
Jan Dlouhý
dejme jim to najevo
„Splnila jsem mu všechno. Všechno! A von? Ani neřek, že mě má rád, že prej to je přece jasňačka. Ani kytku mi nekoupil, neobjal mě, nepřekvapil. Dyť von mi ani k vánocům nedal dárek. Jen peníze do obálky ať si koupím něco sama!“
Jan Dlouhý
udělat si radost dámou nebo udělat radost dámě?
Seděla o stoleček dál. Před sebou právě zalitou kávu, nohu přes nohu, a v ruce cigaretu na špičce, se kterou si dlouze hrála než si ji zapálila. Všimla si, že ji delší dobu pozorujuju. Pokývla hlavou na pozdrav a usmála se na mě.
Jan Dlouhý
radši vztyčený prostředníček než němá ignorace pozdravu
„Jak že? Ani slušné pozdravení, jak stav můj, i jméno mé si vyžadují, nedovedeš dát? Ty věru nevíš čeho slušný mrav si žádá? Tedy ztrestám tě!“ Tak tahle replika z Hurvínka mi naskakuje vždy, pokud mi kdokoli neodpoví na pozdrav.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Mezinárodní soudní dvůr nařídil Izraeli zastavit ofenzivu v Rafáhu
Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) nařídil Izraeli zastavit ofenzivu ve městě Rafáh v Pásmu Gazy a...
Při nehodě u Benešova zemřel člověk, tři další jsou zranění. Převážely je vrtulníky
Hlavní tah z Prahy na Tábor zablokovala před polednem u Bystřice na Benešovsku čelní srážka dvou...
V Praze na hlavním nádraží se srazil osobní vlak s posunovací lokomotivou
Na pražském hlavním nádraží se v pátek dopoledne střetl osobní vlak s posunovací lokomotivou....
Putin se chystá na návštěvu do KLDR, uskuteční se v „dohledné době“
Kreml chystá návštěvu prezidenta Vladimira Putina v Severní Koreji, uvedla v pátek agentura RIA...
- Počet článků 101
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3177x
dlouhy.jan@email.cz