holky jedou výčitky

Dveře se zavřely s klasickým cinknutím tramvaje. Uslyšel jsem klapot podpatků a vzhlédl od knížky. Nešlo necivět. Překrásné zelené velké oči v obličeji smyslnosti. Dlouhé vlasy do půl zad. Nohy souměrné v punčoškách orámované podpatky s páskem kolem kotníku a sukní, která tam snad ani nebyla. Dekolt poprsí se žlábkem o velikosti Mariánského příkopu. Žena vamp, bohyně, totální Alfa samice. Po chvíli se mi podařilo zavřít čelist, která se z pantů sesunula někam k pupku a hlavně rozostřit vnímání. Zaregistroval jsem po jejich bocích doprovod dvou normálních holek, ale v její přítomnosti degradované na šedé myšky. Poloprázdnou tramvají proplul trojlístek žen věkem něco pod třicet a zakotvil vzadu v místě pro kočárky, těsně u mě.

První zastávka. Povětšinou si městskou hromadnou zpříjemňuji čas čtením knihy. Ne jinak tomu bylo dnes. Ale mě už nešlo číst. Podvečerní tramvaj se pohupovala v rytmu víkendové pohody, s pasažéry zahloubanými do představ příjemně stráveného sobotního večera. Už nešlo číst. Na vlnách představ jsem si užil aspoň jednu zastávku, neboť samice Alfa otevřela ústa a začala mluvit.

Druhá zastávka. Alfa počala vyprávět jak to má v práci, jak se nadře, že by si šéf to kafe mohl dělat sám, jak jí dělá návrhy a přitom nechápe její krátká mizení z práce tak na tři čtyři hoďky, kdy asi tak má chodit na nehty, k holiči, na solárko, na cvičení? Asi ho nechá sáhnout, to prý zabere, bude chvilku klid…  Je zvláštní, jak rychle může vymizet ženskost a smyslnost.

Třetí zastávka. Dozvídám se o příteli jménem Oto, kterého klofla v létě na večírku jedné nadnárodní firmy. Je sice starší, ale nedělá krávu a dá se s ním cvičit. O dost peněz přišel při rozvodu, ale ještě něco má. V posteli to teda žádný výbuch není, ale na to mám Adama z fitka, který je přece bomba ne? Smích trojlístku málem tramvaj vykolejil, při rekonstrukci nedávného postelovém vystoupení se selháním. Z Oty se stává samec Omega. Navíc chrápe. Je furt unavený a na inlajnech v životě nestál.

Čtvrtá zastávka. Všiml jsem si, jak mají šedé myšky rozdělený role. První, to je taková přikyvovačka, odkývne vše, visí na Alfě a hltá každé slovo. Druhá je pochybovačka, ale nejspíš jen proto, že chce vše zopakovat, asi aby si to líp zapamatovala. Ty sis fakt řekla, že chceš na vánoce na Bali? Snad jasný, nebudu se přeci o svátkách s jeho dětma mrcasit. Stačí, že se o ně starám každý druhý víkend. A k půlročnímu výročí zas tak náročná nejsem...   Hotová Dorota Máchalová.

Pátá a šestá zastávka. Tramvaj zrychlila a Alfa taky. No prostě jedu výčitky. Prozradí svůj fígl, kterak vmanévrovat poblázněnou Omegu kam chce. Teď to jde v rychlém sledu, kadence slov chrlí v nehraném zápalu. A já jako na začátku v němém úžasu nemůžu necivět.

Sedmá zastávka. Zřejmě podle plánu, přistoupil samec Omega. Ahoj lásko, už jsem zabukoval letenky. Letíme dva a dvacátýho a vracíme se pátýho ledna. Hlásí s úsměvem. Jsem říkala, že musím být zpátky čtvrtýho. Kontruje Alfa. Omega kalkuluje a nakonec slíbí, že to zařídí, i kdyby měli letět přes Ulambátar. Alfa se zazubí. No neříkala jsem vám holky jak je sladkej? Dlouhýma pažema obejme Omegu a vypadá to, že mu každou chvíli ukousne hlavu jako kudlanka. Asi by to bylo jedno. Stejně hlavu ztratil dávno. Omega pyšně poplácá Alfu po zadečku a rozhlíží se po tramvaji, stejně jako Jack Nicholson v závěrečné scéně ve filmu Lepší pozdě nežli později.

Osmá zastávka. Tak už mu hlavu ukousla. Naštěstí vystupuju. Jen si tak přemítám, jak dlouho exakticky třepetá prdelkou sameček, kterému kudlanka ukousla hlavu. No kouknu na gooogle.