Miroslav Kalousek – první oběť Trojkoalice

Nejvýraznější politik TOP 09 odchází ze sněmovny, protože se již nechce ucházet o další mandát a kampaň k volbám již dle něho začala. Je první viditelnou obětí vznikající Trojkoalice.

Česká politika a Miroslav Kalousek jsou spojeny již více než dvacet let. Do Poslanecké sněmovny PČR se Kalousek dostal poprvé v roce 1998. Zažil již opoziční smlouvu mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem právě po volbách roku 1998. Až do roku 2006 zastupoval v poslanecké sněmovně KDU-ČSL, které předsedal. V roce 2006 však přišel zlom v Kalouskově kariéře u lidovců. To se stalo po tak zvaném „volebním patu“, v němž ODS sice vyhrála velmi přesvědčivě volby do poslanecké sněmovny, ale druhá ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka si přivlastnila komunistické mandáty a nechtěla za žádnou cenu připustit vládu ODS. Paroubek pak v nastalé situaci využil Kalouskovu ochotu jít do menšinové vlády s Paroubkem s tichou podporou KSČM. Již v roce 2006 jsme tak mohli mít model menšinové vlády s podporou komunistů, tj. model, který se tak osvědčil po volbách v roce 2017.

Stalo se však něco naprosto nečekaného. Lidovci se v krajích proti Kalouskovu plánu vzbouřili a Kalousek musel rezignovat na pozici předsedy lidovců. Mirek Topolánek pak uspěl se svou vládou s lidovci (s Jiřím Čunkem včele) a zelenými díky tomu, že se pro jeho vládu našli dva přeběhlíci z ČSSD. Topolánkova vláda však neměla ustláno na růžích. Část strany zelených a několik odpadlíků z ODS vedeni Vlastimilem Tlustým tak dlouho podrývali  vládu, až se poslanecké sněmovna rozhodla k vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě v době českého předsednictví EU. Tehdy to bylo vnímáno jako něco strašného, protože jsme v EU byli velmi krátce, a navíc se světem prohnala finanční a poté i ekonomická krize.

V souvislosti se zrušením superhrubé mzdy je třeba si připomenout, že zavedení superhrubé mzdy byl jediný velký počin Topolánkova kabinetu. Souvisel s tím, že ODS před volbami 2006 představila plán tak zvané „rovné daně“, tj. daně, kterou by ve stejné výši platili zaměstnanci, podnikatelé OSVČ i firmy, a to ve výši 15 %. Nicméně, jeho realizace se ukázala jako velký oříšek, protože jednak započala již zmíněna finanční krize, která se posléze přelila i do státního rozpočtu. Aby bylo zachováno zdání splnění předvolebního slibu o rovné dani, vymyslel Topolánkův kabinet právě tak zvanou superhrubou mzdu, z níž se počítal daňový základ pro zaměstnance. Sazba 15 % byla zachována, ale platila se nejen z hrubé mzdy, ale i z odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Tím došlo k tomu, že se fakticky čistá mzda příliš nezměnila od předcházejícího výpočtu a státní rozpočet dostal své finance.

Současnost se zrušením superhrubé mzdy a s ponecháním sazby na úrovni 15 % je vlastně splněným záměrem ODS z roku 2006. ODS tedy pro zrušení superhrubé mzdy hlasovala naprosto v souladu se svým někdejším programem „rovné daně“. Paradoxně jí k tomu pomohl úhlavní nepřítel Andrej Babiš. Ale taková už je politika.  Další novinkou Topolánkova kabinetu byly platby u lékaře. Ale ty vzaly relativně rychle za své poté, co v předčasných volbách roku 2013 vyhrála Sobotkova ČSSD.

Dodnes mi není příliš jasné, proč vzal Topolánek do koaliční vlády na konci roku právě Kalouska jako ministra financí.  Jednak si tím velmi rozhněval Vlastimila Tlustého, který mu poté jen okopával kotníky a byl rozhodujícím činitelem pádu jeho vlády. Tvrdívá se, že se již tehdy Topolánek s Kalouskem domlouval na vzniku nové pravicové strany, která by byla spolehlivým spojencem ODS místo nespolehlivých lidovců. Tak údajně vznikla TOP 09, v níž od počátku Kalousek dominoval. Sekundoval mu zdatně i Karel Schwarzenberg. V roce 2010 zaznamenala TOP 09 obrovský úspěch a vznikla koalice ODS, TOP 09 a VV (Věci veřejné s Radkem Johnem jako předsedou). Tehdy se zdálo, že založení TOP 09 byl „chytrý“ tah, protože vznikla vláda s poměrně velmi silným mandátem. Nicméně, premiérem se stal Petr Nečas, jehož osobní problémy natolik zastínily výsledky jeho vlády, že koalice v červnu 2013 padla. Dnes víme, že většina obvinění Petra Nečase olomouckým Vrchním zastupitelstvím neobstála u soudů. Vše se nakonec zredukovalo na „kabelky“ jeho nynější druhé ženy Jany Nečasové. Od pádu Nečasova kabinetu již zažívá česká pravice jen setrvalý ústup ze slávy. ODS si udržuje oblibu asi 10 % voličů, TOP 09 se pohybuje kolem 5 %.

A jsme již v současnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že dominantním politickým seskupením je dnes v Česku hnutí ANO Andreje Babiše, menší strany hledají způsob, jak Babišovi sebrat vládní angažmá po letošních volbách do poslanecké sněmovny. I když se občas v průzkumech ukazuje zejména ČPS – piráti – jako strana s potenciálem až kolem 20 % voličů, rozhodly se současné opoziční strany tak zvaného demokratického bloku k vytvoření volebních koalic. Piráti sázejí na spolupráci se STAN, zatímco ODS chce jít do letošních voleb společně s TOP 09 a lidovci. Vzhledem k tragické podpoře české levice, a to jak ČSSD, tak KSČM, které se pohybují těsně na hranici volitelnosti do sněmovny, se piráti společně se STAN stávají novou levicí. Oslovují zejména mladé voliče, kterým tradiční levicové strany nevyhovují. Komunisté jsou na tom doopravdy bídně díky tomu, že se již plně projevil efekt poklesu jejich voličské základny mezi nejstaršími voliči. ČSSD pak dlouhodobě bojuje s tím, že jí zastupují lidé s nízkým charismatem – chybí prostě lídr stylu Jiřího Paroubka, který dokázal z ČSSD vymačkat ty nejlepší výsledky. Bohuslav Sobotka ani Jan Hamáček prostě nejsou lídři na slovo vzatí, a i když Hamáček něco vytěžil z pozice předsedy krizového štábu proti pandemii, jinak je však víceméně neviditelný. Samozřejmě, nic mu neulehčuje ani samotný Andrej Babiš, který odsál voliče jak komunistů tak sociální demokracie těch dříve narozených.

Trojkoalice ODS, TOP 09 a lidovců pak má poněkud jiný problém. Právě Kalousek byl tím zásadním odpůrcem Babišovy politiky a jednoznačným představitelem politiky, pro kterou se vžil název „Antibabiš“. Předseda ODS i předseda lidovců se sice snažili a snaží svou politiku „Antibabiš“ dělat co nejlépe, u lidovců je patrná dokonce jistá ochota řadu kroků současné vlády buď tolerovat nebo dokonce podpořit. Je ostatně velmi pozoruhodné, že pro zrušení superhrubé mzdy, „zločinu“ dle Kalouska, byla právě ODS a část lidovců. Právě situace kolem superhrubé mzdy je předznamenáním toho, že ekonomický program Trojkoalice bude velmi obecný a vágní. Ještě větší problém pak vidím v zahraniční politice Trojkoalice, když TOP 09 se chlubí svou proevropskou politikou, zatímco ODS tíhne spíše ke kritice řady kroků EU a europoslanec za lidovce Tomáš Zdechovský je znám ze své publikační činnosti jako tvrdý kritik migrační politiky EU. Osobně však vidím největší problém Trojkoalice v osobě současné předsedkyně Markéty Pekarové Adamové, která svými ultimativními požadavky vůči vládě, může zřejmě odpudit řadu pravicových voličů, kteří by jinak pro ODS hlasovali. Kalousek jako matador české politiky s nejhorším skórem popularity se svým odchodem z aktivní politiky snaží uchlácholit konzervativní voliče tím, že už se nemusejí bát a mohou pro Trojkoalici s klidem hlasovat – on už u toho nebude. Tak jasné to však dle mého soudu není. Stále totiž Kalouska vidím jako muže, který bude , řečeno slovy Járy Cimrmana, „ z zpovzdálí vše pozorovat a ve vhodné chvíli se do toho vloží“.

I přes ohlášený odchod Miroslava Kalouska z politiky proto považuji Trojkoalici za nedomyšlený projekt s řadou rizik. Voliči ODS a lidovců by sice mohli zajistit oněch kýžených 15 % hlasů pro Trojkoalici nutných pro vstup do sněmovny. Obávám se však, že možná až třetina voličů ODS koalici s TOP 09 „nezkousne“ a bude pošilhávat po jiné variantě. Proto vidím 15% kvorum pro Trojkoalici za značné riziko a nejsem si vůbec jistý, zda odchod Kalouska je to, co tomu pomůže.